7. kapitola

1. února 2016 v 21:17 | Lenny |  Cizinky
Ahojky, tak vám sem konečně dávám ty Cizinky. Omlouvám se, ale včera mi nebylo moc dobře a dnes to není o mnoho lepší, ale nemohla jsem vás nechat déle čekat. V této kapitole se projeví žárlivost Robových kamarádů, ale také se konečně po letech usmíří s Charlotte.
Tak příjemné čtení a nezapomeňte na anketu :)


Ráno se Alaine líně protáhla na posteli. Uslyšela hlahol a podívala se směrem ke dveřím. Brumbál a profesorka jasnovidectví si právě odváděli zmatenou Chloe z ošetřovny.
"Dobré ráno," zaznělo odněkud z pravé strany. Stočila tam svůj pohled a usmála se. "I tobě dobré." Na chodbě byl slyšet smích a Alaine i Rob se podívali na otevřené dveře. Dovnitř vpadli Robovi přátelé i s Tristanem Adgarem. Alaine se na Roba nejistě usmála a ulehla.


Než uložila hlavu na polštář a zavřela oči, všimla si pátravého pohledu hnědookého mladíka, který se při jejich prvním setkání svěřil svému hubenému příteli, že se mu líbí. Dívka si nedělala starosti, jestli jim Rob o jejich vztahu řekne. Tristan vypadal mile a čekala, že ho ta zpráva raní, ale co se dalo dělat. Adriel si neodpustí nějakou nechutnou poznámku a blonďatý Owen se znechuceně ušklíbne. Svým způsobem jí připomínal Severuse Snapea.
Nepochybovala, že brýlatý Derick se ušklíbne na účet chudáka Tristana. O Jonathanovi toho moc nevěděla. Z Miiných vyprávění se jí zdálo, že je docela chytrý a rozumný. Udržoval všechny na uzdě, když se rozdivočeli. Vypadal, že nemá rád násilí, vše raději řeší diplomatickou cestou. Proč se ale zahazoval s kluky, jako jsou Adriel nebo Owen?
Zavrtěla hlavou. Jim by se zase mohlo zdát, proč se tahá s holkami, jako je Charlotte, která zbožňuje učitele lektvarů nebo s Elen, která se často chová jako malé dítě. Každý je jiný a podle toho si vybírá své přátele.
Když přišla havraspárská parta, Rob znejistěl. Má jim o Alaine říct? Podíval se na ni, ale měla zavřené oči. Bylo jí to jedno? Dávala tím najevo, že si to nepřeje? Zatímco si partu zastavila madam Pomfreyová, aby se ztišili, protože Marcus ještě spal, zaťukal Alaine na rameno. "Mám jim to říct?" Aniž by otevřela oči, pokrčila rameny. "Jak uznáš za vhodné." Zamračil se. Moc mu tím nepomohla.
Konečně mladíci madam Pomfreyové utekli a seskupili se kolem nemocného pacienta. Okamžitě se začali dožadovat odpovědí na jejich otázky a byli tak hluční, že nakonec chudáka Marcuse probudili. Ten zamrkal, zjistil, kdo tam řve, zamračil se a s hlavou pod polštářem se pokoušel znovu usnout.
Rob se usmál na své kamarády a snažil se odpovědět na všechny dotazy. Zaskočila ho ale Adrielova otázka. "Co jsi s nimi k čertu dělal, že jsi byl u toho?"
Černovlasý mladík zbledl. Tohoto dotazu se obával. Všiml si, že všichni čekají na jeho odpověď. Nervózně se usmál a podrbal se na zátylku. "No, to víte. Slyšel jsem zděšené volání, a tak jsem jim pomohl." Počítal s tím, že to otylému chlapci bude stačit, ale spletl se.
"Odkdy ty pomáháš ostatním v nouzi?" zeptal se pochybovačně. Začaly se mu nepříjemně potit ruce. "Člověk jednou musí ukázat, že není jenom šmejd," odpověděl protáhlým tónem. Podsaditý člen party přihmouřil oči. "A odkdy ze sebe děláš lepšího člověka?"
Alaine slyšela celý jejich rozhovor a čekala, jestli jim o nich poví. Smála se do peřin, když slyšela Robovy lživé kličky. Nakonec se neudržela a pomohla mu.
"No tak, kluci, vidíte, že je unavený, ne?"
Všech šest párů očí se na ni zaměřilo. Owen se ušklíbl. "A hele, to je ta Tristanova Asiatka. Předtím jsem si tě nevšiml."
Alaine se postavila a usmála se. "Omyl, Owene." Blonďatý student přihmouřil oči, protože nechápal dívku v nemocničním oblečení. Mrzimorská dívka se podívala na chlapce v posteli, který přikývl a natáhl ruku. Alaine se jí chopila a kochala se překvapenými pohledy mladých havraspáráků.
"Já nejsem Tristanova, ale Robova." Sehnula se a dala mu pusu na čelo. Adrielovi zděšením spadla čelist. Hnědooký Jonathan jen lehce pozvihl obočí. Tristan poraženecky sklonil hlavu a Owenovi málem vypadly oči, protože takový závěr opravdu nečekal.
Derick jen strčil do Tristana. "Vidíš, já ti říkal, že nejsi její typ."
Adriel se vzpamatoval jako první. "Tak ty teď chodíš ven s partou šprtů a na nás kašleš? Proto ti je pořád nevolno. My už ti nejsme dost dobří," zasyčel.
Rob zavrtěl hlavou. "To není pravda, Adrieli, a ty to víš. Poprvé jsem byl s Alaine venku včera, když došlo k té nehodě," vysvětlil.
Owen se přidal ke svému příteli. "Jak můžeme vědět, že nelžeš? Proč jsi nám neřekl rovnou, že s tou míšenkou chodíš?" Jonathan se zamračil. "Já bych to na Robově místě taky neřekl, protože vy jste, co jste. Vaše reakce jsou přehnané. Je to pořád ten stejný Rob, jen má další holku."
Mladík na posteli se zamračil. "Mýlíš se, Johny. Tuhle holku nemám pro parádu. Chci s ní být napořád."
Oslovený se usmál. "Bylo načase, kámo. To tvoje předvádění mi šlo na nervy."
Konečně se z šoku probral i Tristan. "Blahopřeju ti. Do vašeho štěstí se plést nebudu." Alaine zesmutněla. "Promiň."
Chlapec se pokusil o slabý úsměv. "To nevadí, neomlouvej se. On je zjevně ten pravý." Derick jen koukal. Nakonec si povzdychl. "Promiň, ale nechci se koukat na to, jak se Tristan užírá. Mám tě rád, brácho, ale tohle nedám." Popadl Tristana za ramena a odešli.
Owen zakoulel očima. "Jak jsi nás mohl zradit? Chodit s takovou míšenkou, která nikam nepatří. Ani mezi mudly, ani mezi kouzelníky." Adriel se ušklíbl. "Je jen odpad," prskl.
To Roba dopálilo. "CO JSI TO ŘEKL?" zařval. Vyskočil z postele a rudý vzteky v obličeji se vrhl na svého zřejmě už bývalého přítele.
Než stačil udeřit, zasáhla madam Pomfreyová. "A dost! Všichni ven!" Strkala je před sebou, ale Rob na ni zavolal. "Madam Pomfreyová! Prosím, mohl by tu ještě Jonathan chvilku zůstat?" Žena se zamyslela. "Dobře, ale jen na chvilku."
Hnědovlasý mladík se vrátil k lůžku svého přítele.
Rob klesl zpět do peřin. "Co na to říkáš ty?" zeptal se unaveným hlasem.
"Nic."
Mladík s Alaine po boku překvapeně zamrkal. "Nic?" podivil se.
Druhý mladík pokrčil rameny. "Ano, nic. Podle mě je dobře, že sis konečně našel stálý vztah. A jsem rád, že to je právě Alaine. Vypadá jako rozumná holka. Hodíte se k sobě."
Pár se na sebe usmál. "Taky mi připadáš rozumný," odvětila dívka.
Rob natáhl ruku. "Takže kámoši?" Havraspárák přikývl a plácli si. Načež ho madam Pomfreyová vykázala z ošetřovny.
Téhož večera byli všichni až na Marcuse propuštěni z péče madam Pomfreyové. Alaine se na chodbě loučila s Robem. Bylo jí smutno, že nechodí na stejnou kolej.
Rob jí políbil na čelo. "Uvidíme se zítra na hodině s profesorem Darkem." Znovu ji políbil, tentokrát na ústa a odešel. Alaine se usmála na jeho záda a vydala se na svoji kolej.
Celé dopoledne následujícího dne bylo celkově dost nudné. Bylo posledního března a venku svítilo slunce. Holky se po poledni vytratily a Rob nemohl Alaine nalézt. Najednou ho napadlo, že by mohly být na ošetřovně u Marcuse. Zaběhl tam, ale kromě pacienta tam nikdo nebyl.
"Marcusi, nevíš, kde jsou holky?"
Marcus se zasmál. "Ano, vyhrál jsem," zavýskl a ještě víc se rozesmál, když viděl Robův nechápavý výraz. "Promiň. Charlotte se rozhodla, že si tě ověří, jestli ti na Alaine opravdu záleží. Já jí říkal, že ano. Nevěřila mi, a proto sebrala holky a utekly někam ven."
Černovlasý hoch se zamračil. "To je mám hledat?"
Mladík s obarvenými vlasy přikývl. "Jestli ti na Alaine záleží, tak jo. Být tebou, zkusím kraj lesa." Rob přikývl a vyběhl ven.
Běžel, jak nejrychleji mohl. Několik metrů od okraje lesa něco zaslechl. Líbezný dívčí zpěv. Poznal hlas své vyvolené a vylezl z houští. Dívky si ho okamžitě všimly a usmály se. Včetně Charlotte.
Zašklebil se. "Co se to tady děje?"
"Yo les canto una canción," ozvala se dívka s krémovou pletí.
Zatvářil se nechápavě.
Alaine se uchechtla. "Říkám, že jim zpívám píseň," a přešla k němu. Přitáhl si ji do náruče a políbil.
Charlotte se ušklíbla. "Necukrujte tady před námi. Zvedá se mi z toho žaludek."
Rob se na ni také ušklíbl. "Chtěla jsi důkaz, že mi na ni záleží."
"Už jsem přesvědčená, tak přestaňte."
Alaine se jemně vymanila z jeho sevření. "Doufám, že už na sebe budete hodní," a podívala se z Roba na Charlotte. Nakonec se významně podívala na svého přítele.
Povzdychl si a podíval se na dívku sedící na kameni. "Omlouvám se za to, co se stalo v Krásnohůlkách. Ale ty jsi mě odmítla tak hnusným způsobem a …"
"Robe!" skočila mu Alaine do řeči a praštila ho do ramene.
"Prostě a jednoduše se omlouvám. Nebylo to ode mě hezké, abych ti nadával, když jsi mě odmítla," a natáhl ruku. Charlotte se na ni zamračeně zadívala a vstala. Chvíli vypadalo, že ruku nepřijme, ale nakonec mu ji stiskla. "Omluva se přijímá."
Elen a Mia se zatvářily nechápavě. "Co se stalo v Krásnohůlkách?" optala se Mia.
Charlotte se podívala na Alaine. "Ty jsi jim nic neřekla?" podivila se.
"No, výslovně jsi mi to nenařídila, ale nebyla jsem si jistá, jestli jim to mám říct," odpověděla její kamarádka.
Charlotte si povzdechla a vysvětlila holkám celý příběh. Vrhly na Roba znepokojivý pohled. Alaine ho zaměřila. "Nedívejte se na něj takhle. Stal se z něj lepší člověk," pravila s přivřenýma očima. Dívky se na ni okamžitě usmály, ale bylo jim vidět na očích, že si černovlasým chlapcem nejsou jisté.
Najednou se malá blondýnka zarazila. "Lidi, vyučování!" vyjekla.
Mia vykulila oči. "Jasnovidectví. Alaine, Charlotte, nestíháme! Musíme běžet."
Než se Rob stačil nadechnout, vlepila mu Alaine pusu a rozeběhla se po boku Charlotte a Mii na hodinu s profesorkou Trelawneyovou.
Po hodině na ně před bránou opět čekali Elen i Rob. Sešli se tam ale jenom s Alaine a Charlotte, protože Mia běžela navštívit Marcuse. Trvalo to jenom pár minut a Mia sprintovala ke skupince. Zastavila až těsně u nich. "Tak kam půjdeme? Jako obvykle?" Elen přikývla, popadla Miu za předloktí a vydala se s ní do čela skupinky.
Nezvykle pomalu došli na jejich mýtinku s výhledem. Všichni se usadili na kámen nebo pařez, jen Alaine to nebylo povoleno. Rob ji popadl okolo pasu a přitáhl si ji na klín.
Charlotte na něj vrhla výraz na důkaz toho, že ji neskutečně týrá. Ten na ni jen vyplázl jazyk. Alaine se tato pozice taky nelíbila, ale jelikož byl silnější jak ona, musela se podřídit a dala mu ruku okolo ramen.
Elen zesmutněla. "Když si uvědomíte, že tu spolu budeme sedávat už jenom tři měsíce, tak je to zdrcující pocit. Co budete o prázdninách dělat?"
Alaine se usmála. "Těším se, až Roba představím naší rodině. Pak ode mě nadobro uteče."
"Nedokážu si představit něco horšího, než jsi ty," zachechtal se, ale pak zvedl hlavu k ostatním. "Tak to já, až uteču od Cluthonových," mrkl na Alaine, "strávím asi půlku prázdnin u babičky v Německu a zbytek prázdnin doma."
Mia se zakřenila. "Pozvu Marcuse do Itálie, aby se seznámil s mojí babičkou. Ta už s tím souhlasila, jen to ještě říct Marcusovi. Ale pokud to nebude jinak, budu celé prázdniny v Itálii."
Charlotte si povzdechla. "Já ještě netuším, kde budu. Asi půlku prázdnin u mamky a druhou u táty. Nic jiného mi asi nezbude. A co ty, Elen?"
"Asi budu u bratra. Možná navštívím mámu a podívám se za tátou, ale jinak budu u Nicolase."
Alaine se zvedla a donutila vstát i Roba. "Mám vás ráda, lidi." Objala jednou rukou svého přítele a druhou rukou Miu. Mia vytáhla na nohy Charlotte a přidala ji do hromadného objetí. Moc se jí to nelíbilo, ale nechtěla kazit náladu, a proto popadla Elenino předloktí a přitiskla ji k Robovi. Ten jí ovinul ruku kolem ramen.
Mia si povzdechla. "Škoda, že tu není Marcus."
Alaine zkřivila obličej. "Jujky. Vyřiď mu, že ho máme rádi, ale obejmeš ho jenom ty. Kvůli tomu se mi na ošetřovnu nechce."
Mia na ni na oplátku vyplázla jazyk a začala se smát. "Chudák, bude smutný."
Elen se přidala do hovoru. "Tak ho budeš muset rozesmát."
Charlotte si neodpustila komentář na Miin účet. "Stačí, když půjdeš ve Velké síni a zakopneš," laskavě jí připomněla první den v Bradavicích. Výsledkem byl hromadný smích skupinky a Miin protáhlý obličej.
"A co teď budeme dělat?" dožadovala se odpovědi dívka s nachovými vlasy. Rob se podíval na dívku vedle sebe. "Ať nám Alaine zazpívá."
Mladá Mrzimorka zasténala. "Né, vždyť pořád jenom zpívám." Zatvářil se naoko ublíženě. "Ale mně jsi ještě nezpívala," postěžoval si černovlasý mladík.
"Tak ti zazpívám jindy," odbyla ho Alaine a cvrnkla ho do nosu.
"Moc prosím," škemral chlapec a usmál se, když dívka poraženě povzdechla. "No tak dobře, ale nechte mě chvilku přemýšlet."
Popošla kousek od skupinky a zhluboka se nadechla.
Nechal jsem tě na břehu stát,
Můj člun mě odnáší v dál.
Musím se sám sebe ptát,
Zda jsem tě milovat nepřestal.

Můj život bezcenný,
Takový je, kde nejsi ty.
Miluji tě, lásko má,
Na tebe se nezapomíná.

Neboj se, milá Anno,
Za pár týdnů se vrátím.
Řekneš mi své "ano",
A navždy budu tvým.

Bouře kývá s mojí lodí,
Kdo přežije, nikdo neví.
Obrovská vlna se na nás valí,
Poslední myšlenka tobě patří.

Vidím tě plakat
Nad svým hrobem.
Začni se usmívat
A pokračuj životem.

Pouze vzpomínku na mě si uchovej
A nikdy nezapomínej.
Na mladého námořníka,
Kterého jsi milovala.

Po poslední slabice se Alaine rozpačitě usmála, když za její výkon byl odměnou potlesk. Pokrčila rameny. "Tuhle písničku složila moje maminka. Anna byla moje prababička a pro ni byla písnička složena. Často plakala nad starou fotkou mladíka v námořnickém oblečení. Byl to vlastně můj pradědeček. Antonio se jmenoval. Byl Anninou první a jedinou láskou. Ani po babiččině narození se za nikoho neprovdala. Milovala ho až do smrti."
Nastalo ticho, kdy nevěděli, co říct.
Alaine se otočila na patě a poodešla kousek od okraje lesa.
Rob se zvedl ze svého místa a přišel k ní. Zezadu ji objal. "Krásná píseň krásně zazpívaná od krásné dívky," zašeptal jí do ucha.
Alaine se usmála a pohladila ho po rukách. "Nějak moc slova 'krásný', nemyslíš?"
Uchechtl se. "Překrásná píseň úžasně zazpívaná od nádherné dívky," poupravil původní větu.
Alaine se otočila a políbila ho. "Milá slova od nejkrásnějšího chlapce na škole," odvětila. Překvapivě vyjekla, když ji najednou od Roba odtrhli. Charlotte a Elen se obě držely Roba za předloktí a tiskly se k němu.
Mia držela za ruku ji. "Jediný kluk ve skupince. Přece se rozdělíš, ne?" usmála se a Alaine na ni vrhla vyčítavý pohled. "A ty by ses o Marcuse rozdělila?"
Mia jen pokrčila rameny a odpovědi se vyhnula.
Alaine se vrhla za dívkami, které jí odcizily přítele. "No hej, vraťte mi ho!" zlobila se trochu, přesto s úsměvem.
Všechny se začaly smát a přetahovaly se o Roba, který si to zjevně užíval. Nakonec vyhrála Alaine a vítězoslavně se zasmála. "Och, jsem jen tvůj," pronesl Rob a přitiskl se ke své dívce. Ona i její kamarádky propukly ve smích.
"Za chvíli bude večerní hostina, měli bychom už jít," připomněla Charlotte a zbytek skupinky přikývl. Alaine našpulila ústa a Roba si přitiskla těsně k sobě, dokud ostatní dívky neprošly okolo nich. "Můj," pronesla s přihmouřenýma očima.

Okolím se rozléhal jejich smích, který ustal až před branou hradu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama