6. kapitola

23. prosince 2015 v 14:05 | Lenny |  Cizinky
Ahoj ahoj, omlouvám se za delší neaktivitu, ale úkolů je opravdu mnoho a když si získám chviličku pro sebe, je lenost velmi mocná a člověku se do ničeho pak nechce. Ale již tu máme vytoužené prázdniny a zítra Vánoce!! A i já mám pro vás vánoční dárek v podobě šesté kapitoly našich oblíbených Cizinek. Do konce roku bych chtěla konečně dopsat i tu povídku z Aljašky, tak se máte určitě na co těšit. Tak šťastné a veselé, drazí přátelé ♥

Ve veselé náladě přišli na jejich oblíbené místečko. Vtipkovali o profesorech a hlasitě se smáli. Alaine se zatočila a zastavila až těsně před srázem. Zhluboka se nadechla a zavřela oči. Poslouchala smích svých přátel. Byla šťastná. Všechno bylo skvělé. Otevřela oči a podívala se ze srázu. Přivřela oči a zaměřila se na cestu. Někdo po ní kráčel směrem k Chroptící chýši.


Zalapala po dechu. "Lidi, pojďte sem!"
Mia se zachechtala. "Copak, Lí, bojíš se výšek?" Když na ni kamarádka hodila vyděšený pohled, zvážněla a přišla ke kraji svahu.
Alaine ukázala na cestu. "Podívejte, někdo tam jde." Mia se polekala. Poznala ty tmavé krátké vlasy a styl chůze. Křečovitě sevřela Marcusovu dlaň.
Tázavě se na ni zadíval. "Mio?" V očích jí viděl zděšení.
"To je Chloe, moje spolubydlící!" Všichni zalapali po dechu.
Rob si dal ruce k ústům a udělal si z nich hlásnou troubu. "Chloe!" zařval. Oslovená postava dole se zastavila a zvedla hlavu. Na okamžik zkoprněla, ale pak se dala na útěk. Alaine se vyděsila.
"Chloe! Nedělej to!" zavřískla. Malá postavička pod nimi zrychlila. Mia se překlonila a Marcus ji musel chytit, aby nepřepadla. "CHLOE!" vykřikla.
To už dívka vybíhala ke vchodu Chroptící chýše. Rob se podíval na zbytek party. "Běžte do školy a někoho sežeňte. Já poběžím za ní." Nečekal na odpověď a skočil dolů.
Alaine natáhla ruku, aby Roba zachytila, ale její pěst sevřela jen vzduch. Prudce se obrátila k ostatním. "Nenechám ho tam jít samotného."
Chtěla jít za ním, ale Marcus ji zadržel. "Půjdu s tebou. Mia a Elen poběží do školy." Mia se nadechovala k protestům, ale Marcus jí to nedovolil. "Mio, nebudu tady o tom s tebou diskutovat." Políbil ji a skočil. Alaine se povzbudivě usmála a následovala ho.
Robovi se pod nohama bortily kamínky. Několikrát mu nohy ujely a on sjel několik metrů po zádech. Když se začal svah rovnat, zakopl a skutálel se do křoví. Uhodil se přitom do hlavy. Zaslechl dívčí křik. Podíval se vzhůru a strnul. Zahlédl Marcuse, jak heká a v kotrmelcích se řítí kus od něj do roští. Ale to, co ho vyděsilo, se odehrávalo nad ním.
V polovině srázu Alaine ujely nohy, ztratila rovnováhu a padala dolů. Najednou si uvědomil, že slyší jen padání kamenů. Zhrozil se, že se Alaine stalo něco vážnějšího. "Alaine!" zařval. Vedle něho se zjevil kulhající Marcus. Koutkem oka si všiml, že má celé lýtko od krve.
Marcus se prudce nadechl. Alaine najednou změnila směr a mířila do kupy ostrých kamenů. Rob nezaváhal a rozeběhl se naproti ní. Vyhlédl si místo a nastavil náruč, aby ji zachytil. Alaine najednou vykřikla a zřítila se do Robovy náruče. Ten ji pevně zachytil a svalili se do trávy.
Marcus k nim spěšně přikulhal. Černovlasý mladík zatím překulil svoji přítelkyni na záda a odhrnul jí vlasy z obličeje. Celá její tvář byla od krve a oblečení měla potrhané a na mnoha místech jí prosakovala krev. Dívce se zachvěla víčka a otevřela oči. Měla hluboký šrám na tváři a čele. Přesto se usmála a posadila se.
Chtěla se postavit, ale Rob ji zadržel. "Lež," poručil.
Vyděšeně se na něj podívala. "Máš krev na čele," poznamenala. Marcus zavrtěl hlavou. "Tak se podívej na sebe." Alaine si otřela tvář a celá její dlaň byla červená. Bezstarostně mávla rukou. "Škrábnutí."
Postavila se a podívala se na Chroptící chýši. "Musíme jít."
Chtěla vyrazit, ale Marcus ji zadržel. "Ty nikam nepůjdeš, jsi raněná. Já a Rob to zvládneme."
Odstrčila jeho ruku. "Řekla jsem, že v tom Roba samotnýho nenechám a ty sotva chodíš. Máš smůlu, protože já jdu." Oba chlapci za ní vyjeveně koukali.
Alaine se dala do klusu a jim nezbylo nic jiného, než běžet za ní. Rob se ohlédl. Alaine brzy doběhl, protože měl nejmenší zranění, ale Marcus se zraněnou nohou zaostával. Pomalejší mladík zamával, že je brzy doběhne. Rob popadl Alaine za ruku a společně vstoupili do Chroptící chýše.
Elen a Mia běžely, jak nejrychleji zvládaly. Po několika minutách, které jim připadaly jako věčnost, konečně skrz stromy zahlédly zdi hradu. Udýchané vběhly na dvůr. Rozhlédly se a bez jediného slůvka domluvy se rozeběhly do pracovny profesorky McGonagallové.
Rozrazily dveře. Zástupkyně ředitele polekaně zvedla hlavu od své práce.
Zamračila se. Než ale stačila něco říct, Mia spustila.
"Paní profesorko …" Nemohla pořádně dýchat, a proto se střídala s Elen.
"Musíme …"
Mia se zhluboka nadechla. "Musíme vám něco říct."
Také Elen už popadala dech. "Stalo se něco strašného," zasípala.
Profesorka prudce zamrkala. "Co se děje?"
Mia už zklidnila svůj dech. "Moje spolubydlící, Chloe Lestignová. Viděli jsme ji, jak jde k Chroptící chýši." Elen se na tváři objevil ztrápený výraz. "Volali jsme na ni, ale místo odpovědi se rozeběhla po cestě ke vchodu toho domu."
"Naši tři kamarádi se za ní vydali."
Bylo vidět, že je profesorka znepokojená. "Vydali se za ní? Hloupé rozhodnutí. Teď musíme sehnat ředitele a jít za nimi. Okamžitě!" Zvedla se ze židle, prošla okolo děvčat a vyrazila na chodbu.
Mia vrhla na Elen ustrašený pohled, která byla také vyděšená. Popadla ji za ruku a vyběhly na chodbu za profesorkou.
Alaine se bázlivě rozhlížela okolo sebe. Všechno pod nimi vrzalo. Vystoupali po schodišti a rozhlédli se po místnosti. Byla tam stará postel a na ní seděla jejich spolužačka. Alaine pustila Robovu ruku a natáhla ji k dívce.
Chloe na ni chvíli zírala a netušila, co se okolo ní děje. Najednou se ve dveřích objevil bledý Marcus. Jeho zranění bylo větší, než předpokládal a dost ho vysilovalo. Opřel se o veřeje polorozpadlých dveří. "Chloe, musíš jít s námi zpátky o hradu," zasípal.
Dívka stále koukala zvláštně, jako by byla duchem nepřítomná.
Rob přiskočil k Marcusovi, který se začínal hroutit. "Hlavně ty se musíš dostat zpátky!" Alaine byla vyděšená. Marcus byl na pokraji bezvědomí a Chloe nevnímala.
Za Marcusovými zády se objevil přísný obličej profesorky McGonagallové. "Pane Snoware?" vyjekla.
Marcus se pokoušel otočit, ale kolena se mu podlomila a v Robově náruči ztratil vědomí. Profesorka opatrně prošla okolo ležícího a postavila se vedle Alaine. "Bylo nezodpovědné sem přijít bez dospělého doprovodu," pokárala je.
Alaine jí nevěnovala příliš mnoho pozornosti. Svůj zrak zaměřila na Chloe.
Do místnosti najednou vtrhli ředitel Brumbál a Sibyla Trelawneyová. Dveřmi do pokoje nakukovaly i Mia a Elen. Chloe se začala svíjet na pelesti. Místo očí jí zbylo jen bělmo a vycházel z ní syčivý zvuk. Najednou se prudce posadila a zaměřila se na skupinku.
Sípavě se nadechla. "Už přichází. Už sílí. Povstává. Blíží se. Blíží se! BLÍŽÍ SE!!"
Poslední slova téměř křičela. Zaklonila hlavu a pronikavě zavřískla až si Mia a Alaine musely zacpat uši. Profesorka Trelawneyová málokdy opouští věž, ale teď toho nelitovala. Usmála se.
Brumbál se na ni zaujatě podíval. "Co se děje, Sibylo?"
Profesorka jasnovidectví pomalu přešla místnost k oddechující Chloe. "Je to jasnovidka. Je to pravá jasnovidka."
Profesorka McGonagallová zúžila oči. "Jsi si tím jistá? Je skoro téměř nemožné, aby měl někdo v jejím věku takové schopnosti," pochybovala.
Profesorce Trelawneyové se rozzářily oči. "Ano. Právě teď nám předpověděla budoucnost," ujistila ji.
Rob zvedl hlavu od Marcusovy tváře. "Čí budoucnost?" nechápal.
Profesorce posmutněl obličej. "Tak to netuším. Snad nám to řekne později. Viď, drahoušku," pošeptala směrem k bezvládné dívce vedle sebe.
Zatímco se v obávané Chroptící chýši odehrávalo velké drama, Charlotte se plně věnovala učivu na doučující hodině profesora Snapea. K většině žáků se tento nepříliš vábně vyhlížející profesor choval chladně a s odstupem, k mladé studentce se choval přátelsky a otevřeně. To znamenalo, že se moc neušklíbal a na její dotazy odpovídal vřeleji.
Na konci hodiny se podíval na její práci. "Slečno Sothová, úkol jste zvládla bravurně. Tento složitý lektvar se vyučuje ve vyšším ročníku, ale vy jste ho zvládla jako zkušený kouzelník. Gratuluji." dodal s mírným obdivem v hlase profesor.
Charlotte tato pochvala velmi potěšila. "Děkuji, pane profesore." Vstala, popadla učebnici lektvarů pro šestý ročník a otočila se k odchodu.
Byla téměř u dveří, když na ni profesor Snape zavolal. "Slečno Sothová."
"Ano, pane profesore?" Zastavila se a otočila čelem k němu.
Snape k ní došel klouzavým krokem a zastavil se před ní pár centimetrů. "Příští týden se zase uvidíme. Nezapomeňte." Byl tak blízko, že na tváři cítila jeho mrazivý dech.
Párkrát zamrkala a s úšklebkem odpověděla. "Nezapomenu, pane profesore. Nemůžu se dočkat."
Ředitel zmijozelské koleje přikývl a úšklebek jí oplatil. Charlotte se otočila a vyšla na chodbu.
Když se mladá zmijozelka vracela z knihovny, málem se srazila s Elen. Blondýna se vylekaně zastavila. Zamrkala a chtěla se rozeběhnout.
Charlotte ji popadla za rukáv hábitu. "Elen, co se děje?"
Oslovená hlasitě oddechovala. "Alaine, Marcus a Rob jsou na ošetřovně. Stalo se něco strašného."
"Co strašného?" polekala se Charlotte.
Elen byla jak na trní. "Spěchám na ošetřovnu. Pojď se mnou." Nečekala na odpověď a pokračovala v cestě.
Charlotte ji následovala. Jedna otázka jí pořád strašila v hlavě. Jak se dostali na ošetřovnu najednou Marcus s Alaine, to pochopit dokázala. Ale proč je tam s nimi i Blaedger? Zavrtěla hlavou a vběhla na ošetřovnu.
Lekla se, když zjistila, že tam je tolik lidí. Nad Chloe, o které se Elen nezmínila, se skláněli ředitel s profesorkou Trelawneyovou (Co ta tady dělá?) a profesorkou MGonagallovou. Posunula svůj pohled na protější lůžko. Na něm ležel Marcus s obvázanou nohou. Charlotte se rozhodla, že obejde všechny.
Zamířila k zamilované dvojici. Marcus ji zpozoroval jako první. "Charlotte, co ty tady děláš?" udivil se.
"Cestou jsem potkala Elen, která mi řekla, že jste všichni tady. Co se stalo?"
Mia se chopila slova. Vyprávěla jí příběh ze svého pohledu. Když skončila u toho, že dorazili do Chroptící chýše s ředitelem Brumbálem a profesorkou Trelawneyovou, u které Albuse Brumbála s ředitelkou koleje Nebelvíru nalezli, ujal se slova Marcus, který jí povyprávěl cestu do onoho obávaného domu. Charlotte se zaujetím poslouchala.
Nakonec se neubránila otázce. "A jak se k vám dostal Blaedger?"
Mladá kouzelnice okamžitě poznala, že jí něco zatajují. Mia se úzkostně podívala na Marcuse. Ten se podíval na dívku u nohou jeho pelesti. "Měla by ses ho zeptat sama nebo alespoň Alaine," pravil přiškrceným hlasem.
Charlotte přimhouřila oči. Ani se nezeptala, proč by se měla tázat zrovna malé Asiatky, ale otočila se na patě a zamířila k posteli, která byla nejdále ode dveří. Roba míjela bez jediného pohledu, který si mnul čelo, kde mu madam Pomfreyová ošetřila ránu. Dostala se k Alaine, která vypadala bledě a povídala si s Elen.
Charlotte k nim přistoupila. Alaine okamžitě polil studený pot, protože si všimla náznaku vzteku, který se její kamarádka zkoušela schovat.
Elen se k ní otočila. "Kde jsi byla? Myslela jsem, že půjdeš okamžitě za mnou."
Charlotte kývla hlavou za sebe. "Šla jsem, ale zastavila jsem se u Mii a Marcuse. Mohla bys nás chvilku nechat o samotě?"
Elen se rozbušilo srdce, ale přikývla. Také ona si všimla onoho náznaku a tušila, že Charlotte něco tuší. Stiskla Alaine ruku a odešla.
Charlotte si sedla na její místo a povzdechla si. "Ty jsi byla ta poslední," vzdychla.
Alaine překvapeně zamrkala. "Cože?" nechápala.
Charlotte zesmutněla. "Byla jsi ta poslední, u které jsem myslela, že podlehne," pronesla.
"Charlotte, já ti vůbec nerozumím," zoufala si zraněná dívka.
Zmijozelská studentka se na ni podívala. "Všechny moje kamarádky v Krásnohůlkách mu podlehly. Já vím, je pohledný a chytrý, ale vždycky mi připadal jiný, než jak se tvářil. Jednu chvíli toužil i po mojí přítomnosti, ale já se řídila rozumem. Byla jsem první dívka, která mu zlomila srdce."
Vypravěčce se zaleskly oči. "A od té doby mi začal nadávat. Nenávidím ho za to. Když odešel z Krásnohůlek, ulevilo se mi, ale jeho přátelé s nadávkami nepřestali. Proto jsem šťastně přivítala, že půjdu do této slavné školy. Jen by mě ani ve snu nenapadlo, že tu bude i on."
Sklonila hlavu, a když ji zase zvedla, po slzách nebylo ani stopy. Ohlédla se přes rameno. "Ale teď, když se na něj podívám, vidím něco jiného. Když byl v Krásnohůlkách, připadalo mi, že chodí s dívkami jenom proto, aby se předvedl svým přátelům. Dívá se na tebe jinak, Alaine. Je doopravdy zamilovaný." Pomalu vstala. "A já vám to štěstí přeji." Odešla.
Alaine byla v šoku. Zdálo se jí to nebo si u ní Charlotte právě vylila své srdce? Jedno ale pochopila. Její kamarádka málokdy ukazovala své emoce, protože ji to tak její krutý život naučil.
Elen okamžitě přiklusala. Bylo vidět, že hoří zvědavostí. "Tak co? Co ti Charlotte řekla?"
Alaine se zarazila. Charlotte jí to výslovně neřekla, ale připadlo jí, že kdyby Elen řekla, o čem se bavily, zradila by ji. Zamrkala. "Ani to pořádně nechápu. Jak sis všimla, byla naštvaná. Ale pochopila to. Dokonce nám popřála štěstí."
Elen údivem spadla brada. "Cože? To jako opravdu?"
Bledá dívka přikývla. "Jak říkám, sama to pořádně nechápu."
Elen se ohlédla. "Mia a Marcus jsou taky zvědaví, hned jsem zpátky."
Alaine využila chvíle samoty a naklonila se blíže k Robovi, který už na posteli seděl. "Až bude chvilka, musíme si promluvit."
Zamračil se, ale přikývl. "A o čem?"
Odpovědi se ale nedočkal, protože už přišla Elen i s Miou a posadily se k Alaine. Pacientka se nemohla zbavit dojmu, že Rob ví, o čem s ním chce mluvit.
A nemýlila se. Rob to věděl. Zaslechl část jejich rozhovoru. Vlastně jenom jedno slovo. Krásnohůlky. Okamžitě mu došlo, že Charlotte už ví o jejich vztahu a varuje ji před ním.
Nedivil se.
Dřív mu šlo jenom o pověst. Lamač dívčích srdcí. Byl hezký a chytrý. Víc nepotřeboval. Ale s Alaine to bylo jiné. Poznal to, když nekontrolovatelně padala ze srázu. Bál se, že se jí něco stalo. Málokdy se bál. A nebyla jako ostatní holky. Měla za sebou těžký život a dokázala se s tím vyrovnat. Byla svá a nebála se otevřeně říct, co má na srdci. Podíval se na ni. Miluje ji a podle výrazu, kterého si všiml, když Mia kousek poodstoupila, to ona věděla a milovala ho.
Byla už hluboká noc. Všichni odešli. Chloe hlasitě oddechovala. Za celé odpoledne se pořádně neprobudila k vědomí. Marcus trochu pochrupoval, obvázaná noha mu trčela zpod peřiny. Alaine ale nemohla usnout. Přemýšlela. Nakonec se odhodlala. "Robe, jsi vzhůru?" zašeptala do tmy. Chvíli se nic nedělo a část jejího já doufala, že spí.
Ale ozval se. "Ano, jsem." Posadila se. Chytila se za hlavu, protože jak se prudce vztyčila, zatočil se s ní celý tmavý svět. Zaskřípala vedlejší pelest. I Rob se posadil.
Nadechla se. "Chtěla jsem s tebou mluvit." Odmlčela se. Znovu se zhluboka nadechla, ale chlapec ve tmě ji předběhl.
"Promiň."
Mladá Asiatka se zamračila. "Cože? Za co?"
"Zaslechl jsem váš rozhovor s Charlotte. Stačilo jenom jedno slovo a já věděl, o čem se bavíte. Krásnohůlky. Lí, má pravdu, byl jsem takový, než jsem poznal tebe. Dříve mi šlo jen o to, aby mě pokaždé kluci viděli s jinou holkou na důkaz toho, že když budu chtít, můžu mít kteroukoli, když na ni ukážu. Charlotte se ale nedala. Měl jsem vztek. Posmíval jsem se jí, že má za rodiče mudly. Byl jsem zlý."
Alaine vhrkly slzy do očí. Věřila mu, že to myslí vážně a mrzí ho to. S potížemi vstala. Klopýtla a upadla na Robovu postel. Objala ho. "Možná jsi býval zlý, ale teď jsi lepší člověk. Minulost nech spát, záleží jen na budoucnosti."
Přitiskl se k ní. Možná že se občas ve společnosti svých přátel chová jako malé a neposedné dítě, ale dokáže být moudrá jako osoba s mnoha lety zkušeností. "Ještě nikdy jsem neřekl žádné ze svých dívek, že ji miluju."

Zvedl svou tvář a matně zahlédl její obličej nad svým. "Miluju tě, Alaine a nechci tě nikdy ztratit." Cítil, že se usmála. Pak se její rty jemně dotkly jeho a celý svět zmizel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama