5. kapitola

1. listopadu 2015 v 18:19 | Lenny |  Cizinky
Ahoj, omlouvám se za tak dlouhou prodlevu v psaní, ale nemyslím si, že to v blízké budoucnosti bude lepší. Školních úkolů až nad hlavu a psaní příběhů je na jednu osobu těžké, tak prosím za pochopení. Další část se pokusím přidat co nejdříve :)

Inspektorka se zúčastnila školních hodin v Bradavicích, aby zjistila úroveň vzdělání této školy. Ale není to celý obsah této kapitoly. V minulé se Alaine musela srovnat s tím, že kluk, kterého si vyhlédla, už má jinou. Povede se jí nadále lépe?


Inspektorka Fernandéz se opravdu účastnila všech vyučovacích hodin s každou skupinou kolejí a s každým profesorem. Miu to docela bavilo. Někteří profesoři se chovali obzvláště mile, když se na jejich hodině objevila Alainina babička.
Také pohled na Alaine Miu pokaždé pobavil. Jak se chudák snažila nic nepokazit. Měla by ji litovat, ale nemohla si pomoci.


Byl konec inspektorčiny návštěvy a během oběda se s ní postupně rozloučila celá škola. Mia skoro celou dobu prospala, tak ani nevnímala, kdo se rozloučil a jak. A nyní inspektorčino závěrečné hodnocení.
"Při pobytu jsem toho na této škole zažila hodně i něco, co jsem rozhodně nečekala. I přes nepříjemné chvíle si myslím, že tato škola splňuje všechna kritéria. Z deseti bodů této škole uděluji …" dramaticky se odmlčela, " … skvělých devět bodů!"
Sálem se rozezněl potlesk a řev studentů. V této vřavě se ředitel rozloučil s inspektorkou a ta odešla. Ještě ale zachytila Alainin pohled a usmála se. Vnučka jí úsměv oplatila.
Ředitel si opět sjednal pořádek. "Nyní, po odchodu paní inspektorky vás po obědě čeká odpolední výuka," oznámil.
Sálem se teď ozývalo bručení a mumlání nespokojených žáků.
Studenti se postupně začali vytrácet. Marcus s Miou si počkali na Elen a Alaine. Čekaly i na Charlotte, jenže ta okolo nich prošla a nevěnovala jim pozornost. V poslední době se v Charlotte vůbec nemohly vyznat.
Vyšli ven do chladného počasí. Do začátku výuky jim zbývalo ještě hodně času. Elen se rozhlédla. "Kde je Charlotte? Neměli jsme na ni počkat?"
Mia se podívala Marcusovi do očí a pokrčila rameny. "Čekali jsme na ni, ale když kolem nás procházela, naprosto nás ignorovala."
Alaine se zamračila. "Já to nechápu. Od té doby, co jsem se vrátila z prázdnin, ji nechápu. Chvíli si povídá a chvíli mlčí a má tvrdý výraz." Zatřásla hlavou.
Elen svitlo. "Nezmínila se jednou, že se její rodiče rozvádí? Třeba se už tak stalo."
Mia přihmouřila oči. "No, možné by to bylo. I když …"
Elen se k ní otočila tváří. "Co?"
Alaine jen zvedla pravé obočí. "Nó," protáhla Mia, "možná ji trápí něco jiného."
Alaine se zašklebila. "Že to tady vůbec řešíme. I kdybychom se jí zeptaly, neřekla by nám ani slovo."
Alaine se podívala na oblohu plnou našedlých mraků. "Měli bychom jít. Nebo přijdeme pozdě na vyučování." Všichni přikývli a na patě se otočili. Marcus se usmál. Mia si toho všimla a zamračila se na něj. "Čemu se směješ?"
"Teď hodně kamarádí s mojí sestrou. Zkusím se od ní něco dozvědět." Alaine i Elen, které poslouchaly, přikývly a usmály se.
Následující den se Marcus objevil na snídani celý udýchaný. Přisedl si k Mie, políbil ji na čelo a spustil. "Už vím, co je Charlotte."
Mia zbystřila. "Tak povídej."
Marcus se zakřenil. "Řeknu to najednou až vám všem." Zasténala. "Marcusi, povídej. Jsem zvědavá." Zavrtěl hlavou.
Po snídani nebyl čas na rozprávění, takže holky musely počkat až do oběda. Mia trpěla, protože z party byla nejzvědavější společně s Elen.
Alaine se posadila vedle Roba Blaedgera. Měli hodinu Obrany proti černé magii s profesorem Darkem. Z toho opadla dřívější přísnost a po seznámení s žáky se z něj stal docela milý pedagog. Jednou ho slyšela rozprávět s profesorem Snapem, který říkal, že na tu dnešní mládež se musí tvrdě, načež profesor Dark odvětil, že na děti se musí zezačátku přitlačit, poté se může tlak zvolna zeslabovat, ne naopak.
Profesor Snape pouze zkrabatil své tenké obočí a odešel na hodinu se studenty v sedmém ročníku. Teď se tomu Alaine zasmála a vůbec si nevšimla, že ji Rob koutkem oka pozoruje.
Elen se přiřítila na hodinu Lektvarů těsně před příchodem profesora Snapea. Jen dosedla, otevřely se dveře a dovnitř vkráčel vždy zamračený profesor. Když procházel, zdržela dech, aby nepoznal, že tu sedí jen pár vteřin. Snape jen lehce naklonil hlavu, protože Elenino sípání bylo slyšet přes celou místnost.
Místo toho se zaměřil na svoji nadějnou žákyni. Charlotte seděla s nepřítomným výrazem. Teatrálně si odkašlal a lehce se usmál, když Charlotte rychle zamrkala a začala se věnovat učivu.
Mia sice seděla vedle Marcuse, ale věděla, že by z něj nic nedostala. Také se neodvažovala mluvit při profesorově výkladu, i když už věděla, že není tak rázný jako předtím.
Podívala se na Alaine a nechápala, proč se směje. Oproti ní si všimla, že ji Rob pozoruje. Teď se usmála ona. Bylo to naprosto jasné, že se Robovi líbí.
Pokračovala, až pohledem zavadila o Marcuse. Zpozorovala, že se šibalsky usmívá. Jemně do něj kopla, a když jí věnoval pozornost, němě se ústy zeptala, čemu se směje. Usmál se na ni a brkem jí napsal do sešitu 'Ničemu'. Mia jen protočila oči a dále se věnovala profesoru Darkovi.
Charlotte se zamračeně dívala po třídě. Seděla poblíž Rosalie a Marie, se kterými v poslední době kamarádila. Nemluvila s Miou a ostatníma, protože by jí nerozuměly. Zmijozelské holky se chovaly jinak, než dívky z ostatních kolejí. Vždy udržely tajemství a dokázaly citově porozumět.
Profesorka Prýtová si odkašlala a Charlotte se okamžitě probrala ze svého rozjímání a s neutrálních výrazem poslouchala profesorčino vysvětlování.
Oběd snědly všechny velmi rychle, protože se už konečně chtěly dozvědět, co se to stalo s Charlotte. Marcus si dokonce i naoko stěžoval, že se nenajedl, jelikož jedl pomalu a Mia to nevydržela a od jídla ho musela odtáhnout. Bylo nádherné slunečné poledne a na půlku března neobvykle horko.
Holky dotáhly Marcuse na jejich oblíbené místo s výhledem na Chroptící chýši. Upřely na něj svůj zvědavý pohled a očekávaly vysvětlení Charlottina chování. Marcus se usmál a spiklenecky se k nim přiklonil a zašeptal. "Její rodiče se rozvedli."
Holky se zasmály a Alaine pokrčila rameny. "Jo, to jsme očekávaly. To kvůli tomu se chová jako naprostej magor?"
Marcus zavrtěl hlavou. "Nech mě domluvit. Charlotte se mojí sestře svěřila s tím, proč se její rodiče rozvedli. Její máma je …" hledal vhodné slovo, "no, její máma je na holky."
Elen vyprskla. "Její máma je lesba?"
Marcus protočil oči. Přesně tomuhle slovu se chtěl vyhnout.
Chtěl Elen něco otráveně odseknout, když se z lesa vynořila postava. Byl to Rob. Vypadal zamyšleně, hlavu měl skloněnou k zemi a nevypadal, že by si skupinky všiml. Marcus povytáhl obočí. "Robe?" Oslovený s sebou trhl, jako by se probral ze spánku. Uvědomil si, kam zašel, tak se na patě otočil a zamířil pryč.
Alaine ho chytila za rameno a otočila ho čelem k sobě. Rozmrzele zabručel. "Co chceš?"
Alaine měla ten den mizernou náladu, takže se okamžitě dopálila. "Já co chci? Ty mě neustále sleduješ! Kde jsem já, tak nedaleko jsi ty! To spíš ty mi vysvětli, co máš za problém!"
Vyděšeně na ni zamrkal. Její oči ztmavly ze světle modré na sytě šedou. V jeho očích se nejprve objevil náznak strachu, ale okamžitě jej vystřídal hněv. "Pusť mě!" Alaine si odfrkla, ale jeho rukáv pustila. Zavrčel a odešel zpět do lesa.
Mia povytáhla obočí. "Co to bylo?" Alaine klesla do trávy, jakoby vyčerpaná svým výkonem.
"Já ti ani nevím. Prostě ve mně něco prasklo a já si na někoho musela vylít vztek." Přitiskla si prsty na spánky. "Není mi nějak dobře, a tak jsem reagovala zbytečně přehnaně." Marcus jí pomohl na nohy a vydali se zpět do školy. Stejně už byl nejvyšší čas vyrazit, aby stihli odpolední vyučování.
Elen se naklonila k Mie. "Všimla sis, že jí neodpověděl na otázku?" Přikývla, ale nijak to nekomentovala.
Alaine s Miou a Elen zamířily do učebny na hodinu profesora Kettleburna. Mia a Elen si sedly k sobě, jelikož Marcus na tenhle nepovinný předmět nechodil. Alaine si sedla nedaleko zamračeného Roba.
Při hodině museli utvořit dvojice a náhodou byli spolu Mia s Elen a Alaine s Robem. Alaine se na Roba provinile podívala. "Omlouvám se, že jsem na tebe předtím vyjela. Nebylo to ode mne pěkný."
Obličej se mu trochu rozjasnil. "Omluva se přijímá, ale stejně nechápu, proč jsi se tak naštvala."
"Je to možná tím, že jsi na mě byl zezačátku hnusný. A teď mě neustále pozoruješ."
Jeho oči se zaleskly. "Jsi úžasná holka a já to nejdřív neviděl. Byl jsem hlupák a teď to vím." Vzal Alaininu ruku. "Byl jsem hlupák," zašeptal. Alaine mu položila svoji ruku na jeho. Jeho obličej se k ní blížil a …
"Ehm, ehm, máte již hotovou práci?" Profesor a zbytek třídy na ně zvláštně koukal. Alaine se zakuckala a pustila Robovu ruku. Zato Rob se podíval profesorovi zpříma do očí. "Pracujeme na tom, profesore. Už nám mnoho nezbývá."
Ve třídě to zašumělo. Profesor jen zvedl ruku do vzduchu a třída ztichla. Přihmouřil oči. "Tak pracujte rychleji, slečno Cluthonová a pane Blaedgere," načež se otočil a pokračoval v kontrole práce u další dvojice.
Rob položil ruku na stůl a lehce se dotkl Alaininých konečků prstů. Usmála se a začala se konečně věnovat zadanému úkolu.
Mia a Elen si Alaine odchytly okamžitě po hodině. Hrnuly se na ni otázky, ale ona nevnímala. Pozorovala Roba, který se pomalu vzdaloval a než zahnul za roh, otočil se a jejich pohledy se střetly. Usmála se a on jí úsměv oplatil.
Nemohla se dočkat zítřka, protože i když nebyla hodina Obrany proti černé magii, kde seděla s Robem v lavici, byla hodina Přeměňování a seděla od něj jen přes uličku.
Rob zašel za roh a Alaine se vrátila do reality. Uvědomila si, že na ni holky nechápavě zírají. Zamračila se. "Co tak koukáte?" Elen se usmála. "Celou dobu tady na tebe mluvíme, ale ty máš oči a zjevně i uši jenom pro Roba. Na to můžu říct jenom jedno - Ty bláho."
Zakřenila se a Mia ji napodobila. "Kde jsou ty časy, co jsi ho chtěla zabít?"
Asiatka pokrčila rameny. "Utekly. Víte, holky, už dneska na kraji lesa mi v těle něco přeskočilo."
Elen zdvihla obočí. "Nebylo to v mozku? Vždyť je to hroznej egoista."
Alaine přimhouřila oči. "Pokud tě to potěší, tak v mozku to nebylo. Bylo to tady," a ukázala si na srdce. "Možná proto jsem na něj tak vylítla, byla jsem naštvaná sama na sebe, protože jsem si odmítala připustit, že by se mi zrovna on mohl líbit. Nejen líbit, ale že bych se do něj mohla i zamilovat." Smutně sklopila oči.
Mia se usmála. "Nebuď smutná, teď máš být šťastná. Máš kluka, kterého miluješ, a on miluje tebe. Co víc si přát?"
Mia měla pravdu a Alaine to věděla. "Máš pravdu, proč se tím zabývat. Jen mám jedno přání a doufám, že ho dodržíte."
Elen vykulila oči. "No samozřejmě, že jo. Povídej."
"Neříkejte to zatím Charlotte, už takhle to má těžký. Kdyby zjistila, že jsem zamilovaná do jejího nenáviděného nepřítele, tak by mi to nikdy neodpustila." Rozhlédla se po chodbě. "Holky, venku je krásně, tak proč to nerozebrat na našem oblíbeném místečku?" Mia kývla. "Máš pravdu. Řeknu Marcusovi, ať jde s námi, nevadí?"
Alaine se zasmála. "Jistě, že to nevadí. A pokud potkáš Roba, řekni mu, aby šel taky." Elen našpulila pusu. "Takže zbývám už jenom já," pronesla smutně.
Mia se na ni obrátila. "Zbýváš?" nechápala.
"Nemám kluka," objasnila malá blondýnka.
Alaine a Mia ji vzaly okolo ramen. "To nevadí. Však ty si někoho jednou najdeš. Tím jsem si jistá. A jestli ne, dohodím ti bratra Fernanda. Když se mu chce tak je docela chytrej."
Elen se zamračila. "Z tvýho vyprávění jsem si o něm udělala docela slušnou představu, takže ne, díky. Bude to někdo bohatý, hezký a chytrý." Všechny se začaly hlasitě smát.
Mia se musela chytit za břicho, protože ji ze smíchu začalo bolet. "Tak to hodně štěstí s hledáním," prohlásila se slzami v očích. Zamávaly si a ještě se smíchem se rozešly převléct na procházku.
Alaine už čekala před hlavní branou, když zahlédla Elen. Zamávala na ni, aby na sebe upozornila. Elen se usmála a zamířila k ní. Rozhlédla se. "To tady ještě nejsou? Myslela jsem, že mi to hrozně trvalo."
Alaine pokrčila rameny, ale pak ukázala hlavou na vchod. Přicházela trojice havraspárských studentů. Mia s Marcusem ruku v ruce a Rob, který šel trochu stranou od zamilované dvojice.
Alaine se na něj usmála. Plaše jí úsměv oplatil. Natáhla k němu ruku a on ji přijal. Přitáhla ho k sobě. "Copak? Nejsi ve svý kůži jako ve společnosti svých kamarádů?" Než stačil odpovědět, pokračovala. "Neboj, bude to dobrý. Zanedlouho ti to tak připadat nebude." Chtěl něco namítnout, ale Alaine ho umlčela polibkem na tvář. Usmál se a objal ji.
Šli pomalu a potichu si povídali, takže jejich rozhovor nikdo neslyšel. Mia se otočila právě ve chvíli, když si oba leželi v náručí. Zastavila a s úsměvem se na ně podívala. Také Marcus se povzbudivě usmíval, jen Elen se tvářila smutně.
Mia to zahlédla koutkem oka. Malinko zesmutněla. Bylo jí kamarádky líto. To už Alaine otevřela oči a začala se hlasitě smát. Rob byl nejdřív zmaten, ale když viděl obličeje Alaininých přátel, moment, teď už i jeho přátel, tak se taky zasmál. Popadl Alaine za ruku a poklusem doběhli ostatní.
Alaine si všimla Elenina smutného výrazu. Vlepila jí pusu na tvář, až se blondýnka s šokovaným výrazem odtáhla. "Neboj, taky si někoho najdeš. Věř tomu." Elen se usmála a objala kamarádku s japonskými předky. Přidala se i Mia s Marcusem. Rob postával opodál, ale Alaine ho chytila za rukáv a přidala do hromadného objetí.

Elen byla šťastná. Nevěděla, zda její kamarádky na ni pro samou lásku nezapomenou, ale teď věděla, že ne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama