4. kapitola

9. října 2015 v 17:31 | Lenny |  Cizinky
Některé prázdniny nedopadly tak úplně podle jejich představ, co myslíte? Dočkaly se různých překvapení, většinou příjemných, ale ne všichni si žijí šťastně. Nu, teď budeme pokračovat dál. Copak se asi událo po zimních prázdninách? Jen čtěte dále :)


Bylo chladno. Dívkám právě skončilo vyučování, a tak se rozhodly prozkoumat školní pozemky. Všechny byly zahalené v teplých hábitech a okolo krku je hřály vlněné šály s barvami jejich kolejí. Kluky s sebou nevzaly. Občas i zadané holky si potřebují od svých protějšků oddechnout. Mia se sice zmínila, že se s Marcusem dala dohromady, ale Alaine si to nechala pro sebe. Vždyť, ještě spolu nechodili. Jejich vztah byl pouze v raném stádiu.


Vydaly se na okraj lesa, kde se skýtal nádherný výhled krajinou a bohužel na Chroptící chýši. Posadily se na své oblíbené místo pod smrkem. Mia se zatřásla. "Teda, nevím jak vy, holky, ale mně se strašná zima." Charlotte se také více zabalila do svého pláště, ale nic neříkala. Elen se postavila a začala skákat. "Můžeme - se - zahřát - skákáním," pravila trhaně mezi jednotlivými skoky.
Alaine se ušklíbla. "No, to určitě. Skočím na kámen a zlomím si kotník." Elen se zastavila. "Tak bys mohla zazpívat," navrhla.
Alaine se zatvářila vyděšeně. "Cože?" Elen se dala do objasňování svého návrhu. "No, určitě znáš z Madridu nějaké písničky. A určitě existují nějaké o teple nebo o létě nebo něco podobnýho." Mie to docvaklo. "A když si to představíme, tak se říká, že je pak člověku tepleji."
Elen přikývla. Zato Alaine se zatvářila nešťastně. "Ale proč zrovna já?"
"Umíš nejlíp zpívat," podotkla Mia.
Alaine se okamžitě zatvářila vítězně. "Ale já znám slova jenom ve španělštině." Charlotte se přidala do diskuze. "Nevadí. Pak nám to přeložíš."
Alaine zasténala. "Ale mě pak může bolet v krku a bude to vaše vina!" Mia se jenom zazubila. Také Elen s Charlotte se usmály.
Alaine poraženecky vydechla obláček páry. V mysli hledala nějakou vhodnou písničku o teple. Vůbec nic jí nenapadalo.
Nakonec ji napadla píseň 'cálido abrazo', v překladu teplé objetí. Nadechla se a spustila.
Říkal jsi, že se mnou chceš být,
říkal jsi, že mě chceš v objetí.
Svět je krutý, ale bolest ustoupí,
když můj obličej se ocitne
v tvém teplém objetí.

Holky tajily dech. Alainin zvučný hlas se rozléhal krajinou.
Já s tebou chtěla žít do smrti,
ale tebe okouzlila dívka neznámá.
Tvé objetí teď patří jiné,
a mě jsi nechal samotnou.
Alainin hlas se ubíral do stále vyšších tónů. Holkám se zdálo, že jí hlas už přeskočí, protože výš už to nejde, ale pokaždé svůj hlas o půl tónu zvýšila.
Teď já sama čelím světu chladnému,
teď sama čelím hněvu vřelému.
Proč jsi mi odepřel teplé objetí,
Vysvětli, proč jsi mě nechal být.
Holky začaly po doznění posledního tónu zuřivě tleskat. Alaine se na tváři objevil ruměnec. Elen ji objala. "Lí, to bylo naprosto úžasný. Z tebe by mohla být nejslavnější zpěvačka."
"Zase nepřeháněj," pravila skromně. Charlotte se přidala. "Nepřehání. Bylo to skvělé."
"Díky."
Než se ke slovu dostala Mia, z lesa se ozvalo pískání.
Všechny okamžitě ztuhly. I na Charlotte byl znát slabý náznak strachu. Okamžitě přešel v pohrdavý úšklebek, když se z lesa vyřítila parta kluků. Havraspárovští a mezi nimi, bohužel pro Alaine, i Rob Jimmy Blaedger.
Přiběhlo i jeho pět kamarádů. Derick Paul McCameron, Adriel Dorian Caryg, Owen Raphael Dycabrick, Jonathan Aaron Fasien a Tristan Colin Adgare.
Holky se postavily vedle sebe. Charlotte nasadila opět svůj ledový tón. "Co tu chcete?"
Slova se ujal Rob. "Co se to tu děje? Slyšeli jsme zpěv."
"A co my s tím?" zeptala se Charlotte.
"Víme, že zpívala jedna z vás."
Do popředí předstoupil kluk s blonďatou hlavou a pichlavýma modrýma očima. Vzrůstem převyšoval ostatní. "A my zjistíme, která z vás to byla."
Mia se ušklíbla. "A jak to chceš zjistit, Dycabricku?"
Vytáhl hůlku.
Charlotte se zasmála. "A to má znamenat co?" Blonďák se nadechl, ale vedle stojící Havraspárák mu zarazil ruku. "Owene, uklidni se."
Owen mu odpověděl se zaťatými zuby. "Tobě se to lehko řekne, Johny." Jonathan byl menší postavy jak Owen, ale byl vyšší jak Rob. Dívky si prohlížel hnědýma očima zpod kaštanových vlasů.
Zezadu se ozval nějaký hlas. "Však ony nám to, kočičky, řeknou samy," a chlapec, kterému hlas patřil, zakoulel očima. Všechny na něj vrhly znechucený pohled. Hlas patřil k podsaditému, nemile vyhlížejícímu Adrielu Carygovi.
Rob se k němu otočil. "Nebuď nechutný, Adrieli, nebo budou ještě tvrdohlavější."
Vzadu se jeden z Robových kamarádů naklonil k vedle stojícímu mladíkovi. Něco mu pošeptal a ten se začal nahlas smát. "To snad nemyslíš vážně?! Tobě se líbí ta malá asiatka? Teda, Tristane, ty romantiku."
Oslovený mladík se prohnul v zádech jako kočka a skočil na hubeného a brýlatého spolužáka. "Víš, proč jsou tajemství, Dericku?? Aby se je nikdo nedozvěděl a já ti věřil," zařval mu do ucha.
Praštil Dericka do tváře a vyskočil. Jeho hnědé, na koncích zakroucené vlasy trčely do všech stran. Podíval se na okolo stojící. "Mám vás všech dost. Teď mám alespoň dobrý důvod, jak konečně vypadnout z této skupiny. Jste nechutní jako Zmijozeláci a s tím nechci nic mít." Načež se prudce otočil a brodil se sněhem pryč.
Dívky se na tu scénu dívaly pouze s vykulenýma očima. Ještě více se udivily, když to Roba nijak nerozrušilo. "Však on přileze zpátky."
Holky na sebe kývly a prošly okolo stojících Havraspáráků a vydaly se hledat Tristana. Alaine sykla. "To bylo poprvý a naposled, co jsem vám zpívala, jasný?!" Elen se zamračila. "Poprvé to nebylo. Zpívala jsi nám ve vlaku," připomněla. Alaine na ni zavrčela, a proto už raději nic nenamítala.
Alaine vedla skupinku svých kamarádek po Tristanových stopách a Robovu partu nechaly za sebou. Všimly si, že stopy vedou hlouběji do lesa, tedy na opačnou stranu, než je škola. Byly z toho zmatené. Začaly volat jeho jméno. "Tristane! Tristane!"
Mia se zamračila. "Takhle ho nenajdeme. Musíme se rozdělit." Přikývly a poodešly od sebe.
"Tristane! Tristane!"
Holky chvíli volaly, ale za chvíli jim mrazem popraskaly rty a vyschlo v krku. "To nemá cenu," zavolala Mia odněkud z pravé strany. Chtěly se otočit, když se nedaleko vepředu ozval výkřik a náraz dřeva o dřevo. Vyděšeně na sebe pohlédly a rozeběhly se směrem ke zvuku.
Tam našly Tristana. Byl mokrý a bílý od sněhových vloček, které se začaly sypat z nebe. Jeho vlasy byly rozcuchané a hnědé oči zoufalé. "Nechte mě být!"
Když neodcházely, přišel k nim blíž. "Neslyšely jste, běžte pryč!" Jeho útlá postava se zachvěla a on klesl do sněhu. Elen se k němu vrhla. "Tristane?" Pohlédl na ni. "Chci být chvíli sám."
"Tak pojď alespoň blíž ke škole, abys to neměl tak daleko."
Zavrtěl hlavou.
Elen se zvedla a nabídla mu ruku. "Tristane, nemůžeme tě tady nechat. Můžeš umrznout." Vzhlédl. "Tak ať si umrznu!" Charlotte se zamračila, ale zasáhla až Alaine. Odstrčila Eleinu ruku a popadla ho a límec.
Nechtěla mu ublížit, a proto mu zašeptala do ucha. "Nikdy by se mi nelíbil kluk, co to hnedka vzdá." Slova zapůsobila. Tristan se zvedl a klopýtavě v doprovodu dívek přišel do školy.
Elen klesla na postel. Události dnešního dne a brouzdání sněhem ji natolik vyčerpaly, že nebyla schopná se udržet na nohou. Lehla si na břicho a nepřítomně hladila Dianu po hřbetě. Věděla, že spolubydlící přijdou až později, takže bude mít chvilku klidu.
Charlotte na tom nebyla o moc lépe než Elen. Nepřiznala to, ale také byla značně unavená. Její spolubydlící měly něco v plánu, takže zůstala sama. Využila toho a přečetla si dopis od mamky. Spěšně očima přelétla řádky a pevně zavřela oči. Rodiče jsou rozvedení už nadobro. Složila dopis a zabořila tvář do polštáře. Ten skryl její slzy, které se jí draly do očí.
Mia zívla. Na chodbě se potkala s Marcusem, jak jde také celý skleslý na pokoj, takže se pouze pozdravili a pokračovali každý svým směrem. Pohladila fotografii své kočičky Cassie, kterou musela bohužel nechat po Vánočních prázdninách u babičky, jelikož jí toto chladné podnebí nesvědčilo. Navíc měla koťata. Zavřela oči a oblečená usnula.
Alaine se protáhla. Na hrudi jí pochrupovala Sendy a holky o něčem zuřivě diskutovaly. "Holky, co pořád řešíte?"
Madison se na ni podívala. "Copak to nevíš? Kimberly má kluka."
Alaine se zasmála."A koho?"
"Erika Mariane."
Alaine se prudce posadila, až shodila Sendy na pelest. "Cože?" zeptala se nevěřícně.
Kimberly se na ni podívala. "Vadí?" "Ne, nevadí, já jenom … To je jedno." Položila si Sendy zpět na břicho a ulehla.
Alaine nedokázala dlouho ležet. Ne zrovna jemně sundala Sendy z hrudi a položila ji na postel. Vydala se ven z pokoje a napříč přes chodbu. Zaťukala na chlapecké dveře. Dveře jí otevřel vysoký a hnědovlasý mladík, tipovala Timothy Harry Hadler.
"Je Erik tady?" Přikývl a zavolal jeho jméno. Jakmile se Erik objevil ve dveřích, vytáhla ho za sebou na chodbu.
Nehodlala chodit okolo horké kaše. "Ty chodíš s Kimberly?" Zmateně přikývl, jelikož neustále nechápal, kam tím Alaine míří.
"To jako děláš pokaždý? Nejdříve naznačuješ jedný holce, že s ní chceš chodit a potom, když to nechce uspěchat, tak se na ni vykašleš a oslníš jinou? Měla jsem o tobě jiné mínění, Eriku Mariane."
Otočila se k odchodu, ale Erikova ruka ji zadržela. "Ty jsi se mnou chtěla chodit?"
"Ty, jsi se mnou chtěl chodit. Já to přijala, ale nechtěla jsem to uspěchat."
Zamračil se. "Já to pochopil jako odmítnutí."
Smutně se usmála. On pouze zavrtěl hlavou. "Teď nevím, co mám dělat. Nevím, jestli se mám rozejít s Kimberly, nevím …"
"Eriku!" Vzala jeho obličej do dlaní. "Ani nemysli na to, že se kvůli mně rozejdeš s Kim. Buď s ní. Nám prostě nebylo souzeno být spolu a musíme se s tím naučit žít."
Chystal se protestovat, ale Alaine mu položila prst na ústa a zavrtěla hlavou. "Nic neříkej." Usmála se a dala mu pusu na čelo. "Dobrou noc," zašeptala a zmizela ve svém pokoji. Nechala Erika stát na chodbě samotného.
Madison s Kimberly si okamžitě všimly změny její nálady. Byla spokojená. Zeptaly se a Alaine se na ně zazubila. "Jenom jsem si něco vyřídila."
Holky chtěly více informací, ale poznaly, že z Alaine toho více nedostanou, tak se musely spokojit s touto odpovědí.
Charlotte se znechuceně dívala na dnešní oběd. Měla před sebou talíř plný těstovin, které měla obvykle ráda, ale byly polité nějakou nevábně zapáchající omáčkou. Bylo 15. února a ředitel Brumbál jim nedávno sdělil, že Bradavickou školu navštíví nějaká inspekce. Dnes má dorazit.
Alaine se podívala na Amandu. Jedla něco smaženého, zatímco ona dneska zvolila zdravou stravu tvořenou sezamovou bagetou a salátem s ředkvičkami. Byla zvědavá, kdo bude ten inspektor. Musí to být někdo přísný, protože Brumbál nastolil pořádek, kdy musí být i studentské pokoje jako 'ze škatulky'.
Elen se podívala ke stolu, kde obědvali profesoři. Také ona už byla zvědavá, koho to vlastně představí. Uhnula pohledem stranou a spočinula zrakem na profesoru Darkovi. Zašklebila se a opět věnovala pozornost svému jídlu. Měla vynikající nákyp s kousky ovoce. Musela uznat, že byl mistrovsky připravený.
Mia už byla také netrpělivá. Neustále těkala pohledem mezi talířem a ředitelem. Čekání ji nikdy nebavilo. Raději se pořádně zaměřila na to, co jí. Dala si brambory s nějakým masem a omáčkou. Nakrčila nos a talíř od sebe odstrčila. Brumbál se postavil. Usmála se. "Konečně," zašeptala.
Brumbál hlasitě zatleskal a síni se rozhostilo ticho. Vedle ředitele se objevila postava zahalená v šedém hábitu a kapucí zakrývající tvář. "Studenti, tato osoba byla vyslána až z dalekého Madridu, jelikož anglický inspektor náhle onemocněl. Představuji vám naši inspektorku," postava shodila kapuci, "Adelu Margaritu Goméz Fernandéz."
Alaine vykulila oči. "Babičko," řekla zbytečně hlasitě. Všichni se na ni podívali, až se jí na tvářích objevil ruměnec. Také její babička k ní zamířila svým pohledem a usmála se.
Trapné ticho přerušil ředitel. "Inspektorka Fernadéz zde zůstane pár dní, aby navštívila všechny hodiny se všemi kolejemi. Buďte k ní milí a přívětiví." Sálem zazněl potlesk.
Protože se musely zařídit nějaké organizační záležitosti, bylo odpolední vyučování zrušeno. Jakmile Brumbál povolil studentům po svém projevu opustit místnost, inspektorka Fernandéz se nahrnula mezi žáky. Našla Alaine a odvedla ji kousek stranou.
"Babičko!" Alaine padla kouzelnici do náruče. Ta se usmála. "Lí, sluníčko moje." Alaine se vymanila z náruče. "Jak je tátovi?" zeptala se s obavami v hlase.
"Peterovi je dobře. Fernando se rozešel s Monicou, a to docela nepřátelským způsobem, takže je zpátky doma a stará se o něj," uklidnila ji babička. Její vnučka přikývla a usmála se. Fernando byl chytrý, věděla, že se o tátu postará dobře.
"A co tady budeš dělat?"
"Budu se dívat, jak učitelé vyučují, jak studenti sledují výklad, v jakém stavu jsou učebny. Prostě budu vše pozorovat a zapisovat, abych hlavnímu inspektorovi vylíčila, zda je tato škola vhodná."
Alaine to moc nepochopila, ale přikyvovala. Podívala se ke dveřím. Stály tam Elen a Mia s Marcusem. Spěšně se rozloučila s babičkou, která taky měla hodně práce a běžela za nimi.
Holky ji okamžitě zahrnuly dotazy. Zarazila je zvednutím dlaně. "Holky, strpení. Kde je Charlotte?"
Mia protočila oči. "Šla do knihovny. Jestli si chce zachovat naše kamarádství, měla by se nám víc věnovat." Elen přikyvovala. Takže Alaine nezbylo nic jiného, než pokrčit rameny.
Šly ven. Marcus se odpojil, protože musel pomoci nějakému kamarádovi s učením. Venku se trochu oteplilo, svítilo slunce a vše se třpytilo jako diamant.
Chodily bezcílně lesem. Mluvily o všeličems. Tedy, hlavně Alaine mluvila o babičce, ale potom se do hovoru zapojily i Elen a Mia.
Ke škole se dostaly skoro za tmy. Byly promrzlé. Rozloučily se a každá zamířila na svoji kolej. Tam se bez výjimky převlékly, ulehly a okamžitě usnuly.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama