Vánoční svátky (Mia)

21. září 2015 v 17:47 | Lenny |  Cizinky
Další povídkou strávíme Vánoce s Miou, která se těší za babičkou do Itálie. Ale netuší, že na ni čeká veliké překvapení.


Zatímco holky přešly do mudlovské části vlakového nádraží, já se uklidila kousek na stranu a vyčkávala přílet babičky.
Zanedlouho se opravdu ukázala. Nástupiště se mezitím skoro vylidnilo, jen pár studentů ještě čekalo na své rodiče.
Jakmile přistála, vrhla jsem se jí okolo krku. "Babičko, jak ráda tě vidím." Babička mě pevně stiskla. "Taky tě ráda vidím, il mio tesoro," zašeptala.


Odtáhla se ode mě a hodnotila situaci. "Říkám to sice nerada, ale nezbývá nám nic jiného, než se přemístit pomocí kouzel," zabručela rozmrzele, ale já se usmála. Babička nemá ráda přemisťování, raději létá na koštěti nebo využije mudlovských dopravních prostředků. Byla jsem nadšená, že se poprvé, a zjevně i naposledy, přemístím s babičkou.
Než jsem stačila mrknout, stály jsme v boční uličce nedaleko našeho bytu. Popadla jsem větší ze dvou kufrů a rázně se vydala k činžovnímu domu.
"Bude už Lionel doma?" ptala jsem se za chůze. "A co Cassie?" nezapomněla jsem na svoji milovanou kočičku.
Babička se zastavila před domem, aby našla klíče od vchodových dveří. "Lionel by se měl vrátit každou chvíli, možná už bude zpátky. A Cassie mi dělá problémy. Přitáhla domů koťata," postěžovala si.
Babiččin byt se nacházel v přízemí, takže jsme denně mohli pouštět Cassie ven, aby se mohla proběhnout. Naučila se chodit domů těsně po setmění, abychom nemuseli přes noc nechávat okna otevřená. Nejednou se stalo, že sousedy vykradli lupiči.
Cassie je sice velká kočka, ale dokáže se protáhnout skoro kdekoli. Chvíli jí dělalo problémy se domů oknem dostat, ale postupem času našla techniku, díky které se do bytu dostane několika skoky.
Babička odemkla vstupní dveře do bytu. Vpadla jsem tam jako velká voda, odhodila kufr a běžela do kuchyňky, kde měla Cassie svůj pelíšek.
"Jéé, ty jsou nádherné," vzdychla jsem překvapením. Kromě mé kočičky na mě mžourala tři roztomilá koťátka. Nebyly dvoubarevné jako maminka, ale různobarevné. Jedno mělo hnědou srst kromě bílých 'botiček' na předních tlapkách.
Další mělo jedno oko hnědé a druhé modré. Srst byla krémová, kromě hnědé náprsenky a tmavě hnědého ocasu.
Poslední mělo barvu jako jeho maminka, jen na mě koukalo hnědýma očima.
Posadila jsem se na bobek a pohladila svoji milovanou kočičku. Poté jsem si vzala do náruče kotě, které se mi nejvíce líbilo. To, které má každé oko jiné.
"Babičko, jak jsou stará?" zeptala jsem se, zatímco jsem hladila kotě na hlavičce.
Stará paní se přezula a vešla do kuchyňky. "Skoro dva týdny. Všimla jsem si předtím, že Cassie tloustne, ale nechala jsem to být, protože přeci byla pořád hubená, takže jí to neuškodilo. Ale před třemi týdny zmizela. Několik dní se nevrátila domů a já myslela, že ti už budu muset říct smutnou zprávu, že ji něco postihlo či si ji někdo odvezl domů.
Byla jsem ráda, že se vrátila po týdnu. Ale byla strašně tlustá. Musela jsem jí pomoct domů, protože se s tím břichem nemohla vyškrábat do okna a mňoukala na chodníku. Tu noc jsem slyšela strašný rámus, až mě to vzbudilo. Přišla jsem se na ni podívat a okolo ní se batolila tahle tři stvoření. Bylo to nádherné, být u něčeho takového," usmála se.
Podrbala jsem kotě za oušky a vrátila zpět Cassie, která na mě celou dobu úzkostně koukala. Vrátila jsem se zpět do chodby a přezula se. Zavolala jsem na babičku. "A už jsi jim dala jména?"
Když jsem se vrátila, dávala postarší dáma misku mléka kočce a jejím dětem. "Ještě ne," odpověděla. "Myslela jsem, že to budete chtít vyřídit s Lionelem."
Odvrátila jsem se. "A co s nimi bude? Necháš si je tady? Protože pokud je prodáš, má význam jim ta jména dávat?" optala jsem se smutně.
Babička mě pohladila po hlavě. "Neboj se. Nikam je dávat nebudu. Hezky se o ty tři potvůrky postarám sama," ujistila mě.
Vrhla jsem se jí okolo krku. "Jsi báječná," zahuhlala jsem do jejího ramene.
Než stačila odpovědět, zarachotil v zámku klíč. S hlasitým nadáváním se do bytu vpotácel můj mladší bratr. Odhodil svůj kufr a zavřel. Jen co uviděl má zavazadla, unikl mu povzdech. "Ježiši, sestra už je tady."
Vyběhla jsem z kuchyňky, a popadla Lionela do náruče. Pevně mě stiskl. "Ahoj. Rád tě vidím."
"Já tebe taky," usmála jsem se a odtáhla ho kousek od sebe. "Lioneli, ty jsi vyrostl."
Před necelým půl rokem mi dosahoval pod bradu, teď jsme si mohli zpříma koukat do očí. A to mu bylo teprve jedenáct let.
Také babička poznamenala, že je o notný kus vyšší.
Seznámila Lionela s koťátky a už nás hnala. "Lioneli, jdi koupit do města stromek. Až se vrátíš, tak ho ozdobíš. Mio, ty mi pomůžeš v kuchyni."
Nadechla jsem se k protestu, že si chci nejdříve vybalit věci, ale babička mě zvednutím dlaně zarazila. "Žádné odmlouvání. Do kuchyně. A hned!" zdůraznila.
Poslušně jsem se tedy odšourala do kuchyně, když se babička otočila na Lionela. "Co ještě koukáš?" Než stačil bratr odpovědět, dala mu do ruky několik mincí lir (tehdejší italská měna) a vystrkala ho ze dveří.
Mezitím, co Lionel hledal ve městě vhodný vánoční stromek, upekly jsme s babičkou cukroví. Amaretti a panforte, moje nejoblíbenější druhy.
Poté mě babička vyslala na nákup surovin do tradiční bábovky, která nesmí o Vánocích chybět v žádné italské rodině.
V nedalekém obchodě jsem nakoupila balíček rozinek, polohrubou mouku a další ingredience potřebné do moučníku. Bylo skvělé okolo sebe zase slyšet italštinu. S babičkou se sice domlouvám italsky, ale je báječné ji slyšet všude kolem sebe.
Zaplatila jsem a s nákupem spěchala domů. Tam už Lionel zápasil s usazením stromku. Musela se smát.
Pak jsem ale honem spěchala za babičkou do kuchyňky. Vyndala z tašky nákup a společně jsme uplácaly těsto na Panettone. Podle správného receptu kyne až 30 hodiny, takže jsme misku zakryly utěrkou a uložily k oknu.
Lionel konečně ozdobil stromek. Byl nádherný, to jsem musela uznat.
Další den vrcholily přípravy na následující den. Společně jsme s babičkou upekly Panettone. Vlastně jsme celý den strávily vařením, pečením a smažením. Připravily jsme 3 předkrmy, první chod a 2 dezerty. Hlavní chod uvaříme s babičkou zítra.
Mezitím jsme s Lionelem vybrali jména pro koťata. Byly to dvě holky a jeden kocour. Hnědooké jsme vybrali jméno Angela a hnědosrstou jsme pojmenovali Piede, což znamená v italštině 'tlapa'. Kvůli jejím bílým tlapičkám.
U kocourka jsme se dlouho dohadovali, nakonec jsme vybrali jméno Diverso, což znamená 'odlišný'.
Štědrý den. Jako ve většině zemích i v Itálii se drží masový půst. Oblékli jsme se do slavnostního oblečení. Lionelovi oblek velice slušel. Babička si na sebe oblékla tmavě modré šaty dosahující jí až po kotníky, které nosí výhradně o Vánocích.
Já si na sebe vzala své oblíbené červené šaty po kolena a nezapomněla je doplnit punčochami v trochu světlejší červené. Z vlasů jsem si upletla francouzský cop a nahoře do něho zapíchla sponu s malou červenou květinou. Ano, miluju červenou barvu!
Když se začínalo stmívat, povečeřeli jsme. K předkrmu jsme si dali krevetový koktejl v růžové omáčce, salát z chobotnice a završili to marinovanými sardinkami.
Jako první chod jsme si dali špagety alla marinara s mořkými plody. Jako hlavní chod jsme připravily s babičkou pečeného lososa a každý si mohl vybrat ze dvou příloh - pečených brambor s rozmarýnem a salátem z čerstvé zeleniny s olivovým olejem a vinným octem. Následoval sýr, ovoce a nakonec dezert Panettone s kávou.
Po velmi vydatné večeři jsme se přesunuli do obývacího pokoje ke stromku. Společně jsme si rozbalili dárky. Od babičky jsem dostala tmavě žluté šaty, které vysoce kontrastovaly s barvou mých vlasů. Moc se mi líbily. Lionel mi daroval několik spon do vlasů a každá byla něčím ozdobená.
Babičce jsem darovala široký klobouk s modrou stuhou. Babička měla klobouky moc ráda. Lionelovi jsem dala fotografii nás tří, když jsme se o letních prázdninách fotili. Byl šťastný.
Nastal čas se rozloučit. Už jsem měla sbaleno a naposledy jsem se objímala se všemi čtyřmi chlupatými mazlíčky. Chtěla jsem si Cassie vzít do Bradavic, ale teď to nebylo možné. Každému z nich jsem dala pusu na hlavu a podrbala za oušky.
Také Lionelovi jsem dala pusu na tvář. Odjížděla jsem dříve než on. Myslela jsem, že se přemístím zase s babičkou, ale než jsem se stačila zeptat, s hlasitým 'prásk' se u nás v bytě ukázala babiččina přítelkyně, u které jsem na začátku školního roku přespávala.
Objala jsem se s babičkou a dala jí velkou pusu. "Měj se tady krásně, babičko. Napíšeme si. Mám tě moc ráda."
"Taky tě mám moc ráda, Mio," pošeptala mi.
Pak jsem popadla své dva kufry, chytila se starší dámy za rukáv a usmála se na babičku. Ta mi zamávala a já se vmžiku ocitla před vlakovým nádražím v Londýně. Poděkovala jsem milé dámě, chodila kufry do vozíku a rozeběhla se proti zdi.
Tam už vyčkával Spěšný vlak na studentky z bradavické školy. Netušila jsem, jestli už tu Elen s Alaine jsou, ale nastoupila jsem do posledního vagónu jako minule a vláčela kufry do kupé, kde jsme se před několika měsíci setkaly.

Překvapením bylo, když jsem tam našla Elen s Diankou. "Elen. Diano," vykřikla jsem radostně. Fenka ke mně přiskočila, zjevně ráda, že mě vidí. Podrbala jsem ji na hlavě, poskládala kufry a dala se do hovoru s Elen. Zbývalo několik minut do odjezdu. Kde je Alaine?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama