Dobrodružství na Aljašce - I. část

25. září 2015 v 21:17 | Lenny |  Yaoi
Ahoj, tak v anketě jste hlasovali, že byste uvítali kromě Cizinek i nějaké zpestření. Jelikož mě poslední dobou zaujalo yaoi (jestli nevíte, co to je, Google pomůže :) ), tak jsem si dovolila něco napsat. Inspiraci jsem našla na http://draci-sestry.blog.cz/. Sice je to 18+, ale málokdo to dodrží, že? ☺ Tak příjemné čtení.
P.S. Je to zajímavý pár (Shikamaru a Gaara), který dala dohromady kamarádka.


Se zívnutím jsem se líně protáhl. Vyhrabal jsem se ze stanu a stále se spacákem okolo těla se rozhlédl po okolí. Jaká krása. Otřásl jsem se, protože i když jsem byl zabalen do zimního oblečení a teplého spacáku, naskakovala mi husí kůže.
Ale za ten pohled to stálo. Krásný východ slunce. Musím uznat, že podzimní Aljaška je nádherná a okouzlující. Koukají se teď taky ostatní a obdivují ten um přírody? Uchechtl jsem se. Je to už 19 dní, co začala tahle šílenost.

Mně do splnění úkolu zbývalo už jen 11 dní a asi jen 30 kilometrů do cíle. To není zase tak špatné, pomyslel jsem si. Ujít 100 kilometrů se stanem, spacákem a dalším množstvím věcí. Odkázán jen na život v divočině. Zajímalo by mě, jestli už to někdo vzdal.
Vydechl jsem obláček páry a zavzpomínal, jak tohle bláznovství začalo.


"Hej, Shikamaru!" zakřičel někdo a vytrhl mě z přemýšlení. Byli jsme v baru a slavili naše dokončení studií. Neji se stal ekonomem a já dostudoval právnickou školu. I Kiba se dopracoval k titulu zvěrolékaře. Jen mladý blonďák Naruto, který na mě křičel, praštil s učením po absolvování maturity a teď se živil jako donašeč pizzy.
"Shikamaru, tak tady jste," ozval se nově příchozí a já se zakřenil. "Chouji, už jsem tě vyhlížel," pozdravil jsem a podíval se na mohutného majitele fitka, které po smrti otce zdědil. Už nám chyběl jen Lee, čerstvě dostudovaný učitel tělocviku a matematiky.
"Héj, Shino!" vykřikl radostně Kiba a pozdravil se s manažerem firmy Stavebnictví Uchiha. Jeho nadřízený a spolužák ze střední, Sasuke Uchiha, se kvůli práci nemohl dostavit.
Mírně jsem se vylekal, když se dveře rozrazily dokořán a v nich stát uřícený mladík v zelených šortkách a bílém tílku. "Tak jsem tady," zavýskl a potěšeně si poskočil.
Tak je tu komplet kluků z naší gymplácké třídy, paráda. Na půl ucha jsem poslouchal Choujiho a jeho básnění o jedné krasavici, která pravidelně navštěvuje jeho podnik. Neji není ještě ani týden ze školy a pracovní nabídky se mu jen hrnou a Lee si zakládá kurz karate.
Uchechtl jsem se. Za těch několik let se vůbec nezměnili. Pořád to jsou stejní puberťáci jako na střední.
Lee se přitiskl k baru a koketně zamrkal. "Jedno pivo." Servírka jen vzdychla a dala na bar jeho objednávku. Popadl půllitr a přisedl k našemu stolu.
"Tak na nás, pánové," pozvedl svou sklenici Chouji. Zvedli jsme své sklenice také a připili si. "Tak co plánujete na léto, když už škola skončila," ozval se opět Chouji s pěnovým knírkem.
Kiba si založil ruce za hlavou. "Já si musím vydělat na ordinaci, abych mohl ošetřovat zvířata. Hej, Shino, nevezme Sasuke šikovného brigádníka?" Zachechtal se.
Oslovený se lehce usmál. "Když ho uplatíš, tak máš i šanci. Dlouho se pořádně nepobavil, je mrzutý."
Rozpačitě jsem se zakřenil, zato Kiba zamlaskal. "Taky jsem si dlouho s nikým neužil, takže bych toho mohl využít."
Kiba je typ člověka, co udělá každou bláznovinu, klidně se vyspí i se svým spolužákem. Já naštěstí ještě tak hluboko neklesl.
O přítele jsem nikdy neměl nouzi. I když teď jsem už asi půl roku sám, bývalý milenec, Deidara, mě podvedl se svým spolužákem Sasorim.
Ale vyhovovalo mi být sám. Aspoň jsem se mohl soustředit na učení a nikdo na mě věčně nehulákal.
Zaposlouchal jsem se do hovoru přátel. Shino bude celé léto zaneprázdněn prací, Lee se bude plně věnovat kurzu karate a učení studentů ještě na rok odloží. Neji si chce ještě užít volna a nejspíše stráví dovolenou s Hinatou a jejím přítelem v Itálii. Chouji očekává vlnu sportovců a Naruto má práci jasnou.
Rozhovor se stočil ke mně. "Co budu dělat já? Zatím nevím, asi budu u rodičů na vesnici."
"Kluci, podívejte se na nás. Jsme v nejlepších letech, máme poslední šanci si užít. Pojďme něco podniknout!" zahulákal Naruto.
Zavrněl mi mobil v kapse. Vytáhl jsem jej z kalhot a pousmál se. "Hej, lidi, Sai posílá pozdrav z Austrálie. Jděte k sobě, vyfotím vás."
Všichni se k sobě přitiskli a pozvedli už poloprázdné sklenice piva. Fotku jsem odeslal a odpovědí mi byla fotografie pláže, kde Sai drží za ručičku vysmátou dcerku s blonďatými vlásky.
Ten chlap má kliku. Záviděl jsem mu. Ale to už mě spolusedící opět budili z myšlenek. "Tak co, Shikamaru, jdeš do toho?" zakřenil se Chouji a já nechápavě koukal.
Neji pobaveně zvedl koutky úst. "Po prázdninách letíme na Aljašku, kde zkusíme něco nového."
Zaujatě jsem zvedl obočí a Neji pokračoval. "Aljaška je divočina, stačí to na pořádné dobrodružství. Když bys to chtěl vzdát, stačí se ozvat vysílačkou a budeš zachráněn."
Shino povytáhl obočí. "Domluvím se Sasukem dopravu, ale osobně se nezúčastním." Neji byl prohlášen organizátorem, zato Lee hned bojovně zamáchal pěstmi. "Bude to skvělá zkušenost, jdu do toho."
Také Kiba a Naruto se chtěli zúčastnit. Chouji odmítl a já chvíli váhal, ale nakonec jsem přikývl.
A tím začal tenhle bláznivý výlet. Minulo léto, podzim a nastal přechod podzimu a zimy. Připraveni jsme odletěli na Aljašku.
Každý jsme šli z jedné ze světových stran, přibližně 100km od cíle a měli jsme měsíc na zdolání cesty. S mapou, kompasem a plným batohem jsme vyrazili.
Já na tomhle místě stanoval již druhým dnem. Bylo tu dost bobulí a podařilo se mi ulovit i pár hlodavců. Ale dnes jsem hodlal vyrazit.
Začal jsem vyklízet stan, když jsem zaslechl mručení. Zvedl jsem a zděšením zapomněl, kdo a kde jsem. Za mým stanem se tyčila ohromná medvědice s mládětem a cenila na mě špičáky.
Zjevně si mě včera nevšimla a uložila se v noci u mého stanu ke spánku.
Pušku jsem měl daleko a tím bych zvíře jen vyprovokoval. Jsou jen dva typy nebezpečného medvěda. Raněný medvěd nebo matka s mládětem.
Natáhl jsem ruku k batohu vedle stanu a medvědice o to víc vycenila zuby. V duchu jsem zaklel. Pomoc si nezavolám.
Snažil jsem se analyzovat situaci, ale šlo to těžko. Pomoc nepřijde. Bránit se je sebevražda. Takže mám dvě možnosti. Stát tu a čekat, než medvědici přestanu bavit a odejde, ale to může trvat i několik hodin a tak dlouho strnule nevydržím.
Takže mi zbývá jediná možnost a to útěk. Přehrával jsem si v hlavě nejbližší terén, kde jsem byl.
Musím jít severním směrem, ale tam jsou bažiny. Na jih se vracet nebudu, nedaleko je řeka, kterou jsem přešel suchý jen zázrakem. Na západě na mě vrčel medvěd, takže musím na východ. Ale jak?
V houštinách něco zarachotilo a bestie se ohlédla. Teď nebo nikdy. Popadl jsem batoh a vyběhl. Zaslechl jsem řev šelmy a dusot, jak se za mnou rozeběhla.
Utíkal jsem, jak nejrychleji to šlo, ale stejně jsem věděl, že mě medvěd dohání. Ohlédl jsem se a můj strach vzrostl. Byla za mnou jen pár kroků, když jsem ztratil půdu pod nohama a spadl ze srázu.
Kutálel jsem se houštinami a medvěd stále běžel za mnou. Pod svahem jsem se klopýtavě zvedl a utíkal k blízké řece.
Byl jsem jen kousek od břehu, když mě zasáhla obří tlapa a já se svalil k zemi. Otočil jsem se a kryl si obličej, na který mi medvědice zaútočila drápy. Vykřikl jsem, když se její ostré drápy zabořily do masa na ruce a jedním škubnutím ji rozpáraly. Uhodila mě tlapou i do boku a svalila mě do řeky.
Křičel jsem bolestí a ani nevnímal, že mi roztrhla popruhy u batohu, který nenávratně mizí v dáli. Plácal jsem okolo sebe, ale proud mě unášel dál.
Nakonec jsem se dostal na kamenitý břeh. Zraněný, promočený a promrzlý až na kost. Mezi prsty mi z boku prosakovala krev, nemohl jsem se ani postavit.
Doplazil jsem se k jednomu z větších kamenů a opřel se o něj. Ztěžka jsem oddechoval a snažil se neomdlít.
Pokud se do pár hodin nestane zázrak, je můj život ztracen. S příchodem noci totiž přijde ochlazení, už teď začaly poletovat sněhové vločky.

Sykl jsem bolestí, když jsem pohnul s rukou. Umřu, zaručeně umřu. Buď vykrvácím, nebo umrznu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 26. září 2015 v 21:29 | Reagovat

Zajímavé, jen jsem pořád čekala, kdo je hlavní postava. Ta je asi bezejmenná? Nebo jsem něco přehlédla? To mě trochu vyvozovalo z míry, protože jsem si nemohla nikoho představit. Jinak začátek dost drsný. Zachrání ho poustevník a až se uzdraví... :3 uvidíme.

2 Lenny Lenny | 27. září 2015 v 11:52 | Reagovat

[1]: Hlavní postavou je právě ten Shikamaru, možná trochu matoucí, když píšu v první osobě, v druhé části se to tam pak vyjasní :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama