1.kapitola

4. června 2012 v 7:08 | Lenny |  Cizinky
Po vtrhnutí psa do kupé se stalo hned několik věcí najednou. Dívka s nachovými vlasy se probudila a vyděšeně vyjekla společně s tou, která měla krémově zbarvenou kůži. Kočka v Asiatčině klíně se napřímila a zaprskala směrem k dalmatinovi. Majitelka onoho zvířete se lekla všeho zmatku a z posledních sil se snažila uklidnit svého mazlíčka. Černovláska s knihou dělala, jako by se nic nedělo a v klidu se dále věnovala četbě. "Diano, klídek." Dívka s odvážnou barvou svých vlasů ji provrtávala nenávistným pohledem. "Dávej si na toho svého psa lepší pozor." Dívka s šikmýma očima si povzdychla. "No, stalo se. Příště si ji budeš líp hlídat. Přisedneš si?" Blondýna se mírně zarděla. "Děkuji, ráda si přisednu." Otočila se ke své fence. "Diano, zůstaň!"



Pes tak nějak zvláštně zkřivil obličej. "Ne!" Vykřikly dívky sedící naproti blondýně unisono. Měly divný pocit, že se něco stane. Fenka si potom mocně kýchla, že poprskala snad všechny v kupé. Po tomto odfrknutí se 'usmála' a pobaveně ňafla. Dívka s krémovou pletí se zašklebila, protože dostala největší zásah. "Jasně. Nemohl by ten pes zůstat venku? Já ani Sendy nejsme zrovna dvakrát vodvázané, že je tady." Blondýna se rozpačitě usmála. "Dobře. Ale bude sem táhnout, protože na ni musím vidět." "Myslím, že tu oběť podstoupím."

Dívka s nezdravou barvou kůže otevřela dveře. "Diano, lehni." Fenka se párkrát zatočila na místě a poté se konečně uvelebila. Zadkem do uličky a spokojeně si položila hlavu na přední packy doprostřed kupé. Asiatka se zamračila. "Mimochodem, netušila jsem, že do Bradavic můžou i psi." Dívka vedle ní se ozvala. "Taky že nemůžou." Neustále propalovala dívku nenávistným pohledem. Zato cizinka se usmála. "Mám skvělého bratra, který vše u ředitele zařídil." Dívka u okna brblala něco na způsob, že psy nesnáší.

Chvíli mlčely. Ozvala se opět blondýna. "Ehm, mimochodem. Hezky zpíváš." Asiatka, která se doteď nechovala příliš přívětivě, pookřála. "Díky. V madridské škole Montaña soleado jsem chodila do pěveckého sboru." "Zazpívej ještě něco." Dívka zrozpačitěla. "Ale aby to ostatní neotravovalo." Dívka s nachovými vlasy se usmála. "Náhodou, ta kterou jsi předtím zpívala mě skvěle uspává." Podívala se s nadějí na dívku s knihou, že odmítne aby nemusela zpívat. Ta ale nevnímala. "No dobře." Začala potichu zpívat nějakou píseň, kterou žádná z nich neznala. Když skončila, odměnou jí byl potlesk.

Asiatce lehce zrůžověly tváře. "Nádhera. Ani nevím, proč mě to tak uspává." Asiatce se chtělo drze odseknout, asi proto, že je to ukolébavka, ale ovládla se. "Je to stará španělská ukolébavka, kterou mi maminka zpívala, když jsem byla malá." Smutně se usmála. Podívala se na svoji kočku a opět se usmála, tentokrát pobaveně. Kočka jí spokojeně chrupala v klíně. I pes klidně oddychoval. Zvedla jedno obočí. "No, alespoň nebudou problémy se zvířaty." Všechny tři se zasmály.

Asiatka v pohřebním oblečení se nervózně ošila. "To je zvláštní. Společně se tady bavíme a přitom jsme se vůbec nepředstavily.Tedy, alespoň mě to připadá divné." Podívala se na ostatní. Nadechla se, když z chodby zaznělo její jméno. "Alaine Cluthonová?" Asiatka přikývla. "A ty jsi?" Neznámá dívka, která vyslovila její jméno se usmála. "Lí, ty jsi mě nepoznala?" Alaine zvedla jedno obočí a zavrtěla hlavou. "Vždyť já jsem Amanda Bossová!" Alaine se nejdříve zamračila a poté se jí rozzářil obličej. "Ta Amanda Bossová? Jak dlouho jsme se neviděly? Pět let? Já tě vůbec nepoznala, jak jsi se změnila." Amanda se zamyslela. "Pět let a dva měsíce. Zato ty jsi se nezměnila vůbec, jen jsi změnila styl oblékání." "Nojo, časy se mění." Amanda kývla směrem ke dveřím. "Půjdeš na chodbu?" Alaine pokrčila rameny. "No, proč ne?" Odešly.

"Tak jak jsi se měla?" "No, šlo to. A co ty?" "Byly perný chvilky, ale dalo se to zvládnout." Alaine se usmála. "Teď, když na to myslím se tě musím zeptat na jednu závažnou otázku." Amanda ji pobídla. "Povídej." Alaine spiklenecky ztišila hlas. "Jací jsou profesoři v Bradavicích?" Amanda vyprskla smíchy. "Tak ty chceš slyšet drby o profesorech?" Alaine přikývla. "No, tak dobře. Neřeknu ti, jací podle mě jsou, protože by sis na ně měla udělat názor sama. Ale dám ti pár rad. Ta první je, dávej si bacha na profesora Snapea. Je to bručoun a nedoporučuji ti ho naštvat, jinak si na tebe zasedne a nikdy se ho nezbavíš. Ředitel Brumbál je docela v pohodě a když se mu zalíbíš, nebudeš s ním mít problémy. Profesorka McGonagallová je mrtě přísná, takže na její hodiny se být tebou učím, jinak si to parádně vyžereš. Hlavně nedělej hlouposti, protože všichni učitelé vyžadují dodržování pravidel. Ostatně je to skoro stejné jako na Montaña soleado. A budeme mít nového profesora obrany proti černé magii. Jsem napjatá, kdo to bude." Alaine se zakřenila. "Tak to koukám bude ještě hustější než ve Španělsku."

"Amando!" Alaine zvedla jedno obočí a podívala se směrem, odkud se oslovení ozvalo. Ve dveřích jednoho kupé stál chlapec s rozježenými vlasy hnědočervené barvy. "Amando, přestaň se tam vykecávat a pojď hrát karty." Amanda houkla přes rameno. "Marcusi, snad chvíli počkáš, ne?!" "Jo, já jo, ale holky už brblají." Amanda zakoulela očima. "Nojo, vždyť už jdu."

"Tak, já už musím. Možná ti Marcus připadá nepříjemný, ale jindy je v pohodě. Zato holky, ty mají tyhle chvilky častěji a jsou docela mrzuté. Že se divím, jsou to Zmijozelky." Alaine se vyděsila. "To jsou všichni takhle mrzutí?" Amanda zavrtěla hlavou. "Ne. Většinou jsou v pohodě, ale právě se Rosalie rozešla s klukem a holky s ní soucítí a jsou všechny mrzuté. Až se to uklidní budou zase v pohodě. Doufám. Hraním karet se alespoň na chvilku odreagují a je s nimi i sranda." "Amando!!" "Jo, vždyť už jdu. Nemůžu tam Marcuse nechat samotného moc dlouho, jinak se zblázní. Takže se uvidíme až na nástupišti. Tak zatím pá." Zamávala jí a zmizela v kupé. Také Alaine se otočila a zaplula do kupé, ve kterém byl rozhovor v plném proudu a smích se ozýval odevšad.

"...kdybyste to viděly, smály byste se jako já." Dívky se smály a Alaine vklouzla na své místo. Dívka s nachovými vlasy se k ní otočila. "Alaine, pověz nám něco o tvé minulé škole. Už mluvily Charlotte a Eleonora. Teď jsi na řadě ty." "Proč zrovna já a proč ne ty?" "Nejdříve bych chtěla slyšet ostatní." "Ale já nic neslyšela, takže nevím, o čem se bavíte. Musíš mi dát příklad." Ozvala se světlovlasá dívka, pravděpodobně Eleonora. "Mio, v tom má pravdu. Nic neslyšela, tak povídej ty." Mia našpulila rty. "Nee." Vedle Eleonory se ozval sebevědomý hlas. "Elen, tak je nech, ať si střihnou. Bude to spravedlivé." Mia i Alaine souhlasily."Tak fajn. Elen, odpočítáš nám to?" "No jasně. Takže. Kámen - nůžky - papír - teď!" Mia se zaradovala. "Tak povídej." "A čem mám tedy povídat?" Charlotte ji poučila. "Mluv o své předešlé škole a učitelích." Její hlas byl tak sebevědomý, že s něj Alaine až mrazilo. "Tak dobře."

Během jejího vyprávění, které se protáhlo asi na jednu hodinu, se holky vyptávaly na různé detaily. Smály se tak, že probudily svoje mazlíčky. Ovšem Sendy jenom naštvaně zabrumlala, otočila se a opět spokojeně spala. To Diana zůstala vzhůru. I když skončila, holky se neustále smály, protože raději vynechala ty smutné události. První přestala Charlotte. " Tak to jsi z nás třech měla nejzajímavější minulost." Alaine se usmála a otočila se s Mie. "Tak, teď jsi na řadě ty a nevyvlíkneš se z toho." Mia se zakřenila. "No tak dobře. Teď pozorně poslouchejte a buďte si jisté, že na konci přehodnotíte, kdo měl nejzajímavější minulost."

Mia se dala do vyprávění svého životního příběhu. Narozdíl od Alaine nevynechala smutné události, které u Eleonory a Alaine vyvolaly slzy. Také Diana, jako by rozuměla jejím slovům smutné kňučela. Charlotte se tvářila neutrálně. Když ukončila své vyprávění, rozhostilo se v kupé ticho. Nakonec se opět ozvala jako první Charlotte. "Dobrá, přehodnocuji. Měla jsi zajímavější minulost než Alaine." Alaine se smutně usmála otřesená ještě Miiným příběhem, zato Mia se zeširoka zazubila.

Vlak začal zvolna zastavovat. Charlotte se podívala z okna. "Už jsme v Bradavicích." Eleonora se zasmála. "Nemůžu se dočkat, kam mě Moudrý klobouk přidá." Alaine hekla, jak vlak zastavil. Holky si vzaly svá zavazadla a mazlíčky a vyrazily z vlaku. Ocitly se na kraji nástupiště odkud se jim skýtal přímý výhled na kouzelnickou školu. Eleonora se rozhlédla po svých novým kamarádkách. "Tak holky, tohle je náš druhý domov."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama