Dopis z Bradavic I. (Charlotte)

2. června 2012 v 19:40 |  Cizinky
Matčin hlas mě vzbudil do pošmourného rána na okraji Londýna. V domě vládla zima a tak není divu, že se mi ze zahřáté postele nechtělo ani vylézt. Nehledě na to, že posledních pár dní bylo ve znamení shonu a tak jsem vždy děkovala bohu, když se mi podařilo ukradnout pro sebe jen pár cenných hodin spánku. To víte, stěhovat se do jiné země není žádný med a už vůbec ne, když vám v cestě stojí ten zatracený kanál La Manche!


"Lotte, vzbuď se, přišla ti pošta z nové školy!" ihned jsem se vzpamatovala. Jak já se těšila, až se konečně zbavím těch ignorantů, se kterými jsem čtyři roky navštěvovala jednu a tu samou školu! Nasadila jsem si brýle, vklouzla do teplých pletených bačkor a vyrazila ze svého pokoje.
Rodiče seděli v kuchyni obklopeni krabicemi a popíjeli černou kávu. Před nimi se na ebenovém stole vyjímala nažloutlá obálka nadepsaná zářivě zeleným inkoustem. Když jsem přišla blíže, ještě dříve než jsem pozdravila, stačila jsem očima přelétnout adresu:
Slečna Ch. Sothová, Kensington Park gardens 24, W11 Londýn.
"Dobré ráno, Lotte!"
"Ahoj, zlatíčko," konečně si mě všimli a usmáli se tím jejich zářivým úsměvem, jako by se včera nic nestalo. Oni se totiž vůbec nepohádali kvůli matčině oční optice v Paříži a tím, co s ní bude dál. "Dobré ráno, " nasadila jsem křečovitý úsměv a hrála dál jejich hru, "děkuju mami, že jsi mě zavolala, už jsem se bála, že mě ta sova ani nenajde a prosím, neříkej mi tak, jmenuji se Charlotte!"
"Samozřejmě, zapomněla jsem, že je z tebe teď velká slečna," řekla laškovně, "tak to ti nebude vadit, když s tvým otcem odjedeme nakoupit nějaký nábytek do obývacího pokoje." Rodiče ani nečekali na odpověď, políbili mne na líčko a odešli. Spokojeně jsem zabručela a jala se do rozlepování dopisu.
Uvnitř byl nějaký štus papírů. Popadla jsem hned první, co mi přišel pod ruku, a začetla se:

ŠKOLA ČAR A KOUZEL V BRADAVICÍCH
Ředitel: Albus Brumbál
(nositel Merlinova řádu první třídy, Veliký čar., Nejvyšší divotvorce, Nejhlavnější hlavoun, Mezinárodní sdružení kouzelníků)
Vážená slečno Sothová,
s potěšením Vám oznamujeme, že ve Škole čar a kouzel v Bradavicích počítáme se studijním místem pro Vás.
V příloze Vám zasíláme seznam všech potřebných knih a vybavení.
Školní rok začíná 1. září.
Očekáváme Vaši sovu nejpozději 31. srpna.
Se srdečným pozdravem
Minerva McGonagallová,
zástupkyně ředitele

První, co mě napadlo, bylo to, že tahle škola by mohla být mnohem lepší než Krásnohůlky, přece jen člověk, který je ověnčený tolika tituly musí být alespoň trochu inteligentní. Ale pak mě to trklo! Albus Brumbál? Nejmocnější kouzelník 20. století, objevitel 12 způsobů využití dračí krve, přemožitel Grindewalda v roce 1945 a jediný, koho se kdy Ten-jehož-jméno-nesmíme-vylovit bál? Hlavou mi prolétly všechny informace, které jsem o tomto čaroději slyšela nebo četla.
Když jsem se konečně vzpamatovala z počátečního ohromení a zkonstatovala, že tahle škola musí být fakt něco, dala jsem se dál do čtení:

Slečno Sothová,
díky vašemu pozdějšímu nástupu do Bradavic, kde budete pokračovat již započaté studium, jsme povinni Vás obeznámit s chodem školy.
Po příchodu je každý žák prvního ročníku zařazen do jedné z kolejí - Mrzimor, Havraspár, Nebelvír a Zmijozel. Totéž platí i pro Vás, při večerní hostině budete Moudrým kloboukem vybrána do jedné z nich a také poučena o dodržování školního řádu.
Školní rok v Bradavicích trvá od 1. září do 30. června. Do školy jsou studenti dopravováni Bradavickým expresem z londýnského nádraží King´s Cross z nástupiště 9 a 3/4 přesně v jedenáct hodin. Vlak přijede na nástupiště v Prasinkách. Odtamtud jdou studenti dopraveni do školy lodičkami (1. ročník) nebo kočáry (2. -7. ročník).
Jelikož je nám známo, že jste se nedávno přistěhovala a vaši rodiče jsou mudlové, nejspíše nebudete znát kouzelnickou část Londýna. Po přečtení dopisu se k Vám automaticky přemístí některý z profesorů, aby Vám pomohl s nakoupením všech školních pomůcek.
Minerva McGonagallová,
zástupkyně ředitele
ŠKOLA ČAR A KOUZEL V BRADAVICÍCH
Stejnokroj
Žáci budou potřebovat:
tři jednobarevné pracovní hábity (černé)
jednu jednobarevnou špičatou čapku (černou na každodenní nošení)
jeden pár ochranných rukavic (z dračí kůže nebo podobné)
jeden zimní plášť (černý, se stříbrnými sponami)

Upozorňujeme, že žáci by měli veškeré oblečení mít opatřeno jmenovkou.
Předepsané knihy
Každý žák bude potřebovat tyto učebnice:
Miranda Jestřábová: Příručka kouzelných slov a zaklínadel (5. stupeň)
Batylda Bagshotová: Dějiny čar a kouzel
Adalbert Waffling: Teorie kouzelnického umění
Emeric Cvak: Přeměňování pro středně pokročilé
Phyllida Výtrusová: Tajemné kouzelné rostliny
Lubacius Brutnák: Přípravy lektvarů pro pokročilé
Arsenius Stopečka: Kouzelné odvary a lektvary
Wilbert Slikhaud: Teorie obranných kouzel
Jupitera Madison: Noční obloha (5. ročník)
nepovinné předměty:
Kasandra Voblatská: Odhalování věcí budoucích (jasnovidectví)
Inigo Imago: Numeralogie (Věštění z čísel)
Inigo Imago: Runy aneb písmo obestřené tajemstvím (Starodávné runy)

Další vybavení
1 hůlka
1 kotlík (cínový, standardní velikost 2)
1 sada skleněných nebo křišťálových lahviček
1 dalekohled
1 mosazné váhy
1 koště (nepovinné)
Žáci si s sebou mohou rovněž přivézt sovu NEBO kočku NEBO žábu (ostatní zvířata po konfrontaci s ředitelem koleje)

"To bude stát peněz," pomyslela jsem si a ani si neuvědomila, že jsem to vyslovila nahlas, poté mě však vyrušilo hlasité "prásk" a rezervované zakašlání:"Ehm, ehm!" To všechno mi stačilo k tomu, abych se vrátila zpět do reality.
Otočila jsem se a tasila hůlku, přede mnou stál vysoký muž oblečený v černém kouzelnickém hábitu, který by si nezadal ani s netopýrem. Černé mastné vlasy mu splývaly po tvářích a jeho zvláštní zjev umocňovala bledá a trochu nažloutlá nezdravá pleť.
Upíral na mne hluboké temné oči, z kterých mi přejížděl mráz po zádech, a pod skobovitým nosem se mu tenká ústa zkřivila v sarkastický úšklebek. "Kdo jste?" po zhodnocení jeho vzhledu jsem se odhodlala k otázce, která mi rezonovala v hlavě.
"Copak si myslíte, že byste mne mohla ochromit alespoň na třicet sekund? Skloňte tu hůlku, než si ublížíte, slečno," promluvil a hlas mu sálal pohrdáním. "Kdo jste?" zeptala jsem se znovu, ale hůlku sklonila. Změřil si mě pohledem a vypadalo to, jako by uvažoval, jestli mu vůbec stojím za odpověď a já si uvědomila, že před ním stojím ve svém zeleném županu."Profesor Snape, učím v Bradavicích Lektvary," konečně promluvil a přerušil tak můj pokus o zahalení. "A kdybyste si pořádně přečetla dopis, věděla byste, že za vámi posílají někoho z profesorského sboru, aby vám pomohl nakoupit školní pomůcky," řekl to s takovým odporem, že jsem se neodvážila mu ani odpovědět, jen jsem přikývla. Odfrkl si.
"A teď se běžte převléknout, dávám vám deset minut, poté se společně přemístíme na Příčnou ulici." Ani jsem se nepohnula a dál na něj konsternovaně civěla. "Dělejte, copak si myslíte, že na vás mám celý den?" pochopila jsem, že už mu dochází trpělivost. Opět jsem přikývla a odběhla do svého pokoje.
A opravdu. Za deset minut jsem již scházela po schodech. Rychle jsem ještě načmárala rodičům vzkaz, že jdu nakupovat pomůcky s profesorem Snapem ze školy a pak už jsem zažila své první asistované přemístění. Musím říci, že to nebylo nic příjemného, cítila jsem se, jak by mě něco vcuclo. Jakmile vše pominulo, málem jsem sebou sekla, naštěstí mě však ten netopýr stále držel za ruku a já jsem se o něj dost neohrabaně opřela.
Když se mi vrátila rovnováha, zhnuseně mne odstrčil a ledovým hlasem prohlásil:"Následujte mě!" Příčná ulice byla obdobou pařížské Champs-Élysées (samozřejmě té kouzelnické části) až na to, že jí vévodila obrovská Gringottova banka, kam jsem si musela jít vybrat peníze. Skřeti se nejevili jako příjemná stvoření a to ani zdánlivě nevystihovalo jejich pravou povahu. Snape šel se mnou, protože mudlovští studenti si učebnice kupují z bradavického účtu. Při té příležitosti jsem si sama založila trezor a uložila tam menší hotovost.
Poté jsme absolvovali rychlou zastávku v každém obchodě, kde se vyskytovaly školní pomůcky, Snape trval na tom, že se se mnou nebude zdržovat déle než je nutné. Postupně jsme tedy navštívili obchod madame Malkinové - Hábity pro každou příležitost, Krucánky a kaňoury, Kouzelný zvěřinec (trvala jsem na tom, že musím koupit jídlo pro svou sovu Angie), Obchod s kotlíky a Kouzelnickou lékárnu pro potřeby na Lektvary. Ruce jsem měla plné tašek a Snape se nonšalantně vyhýbal tomu, že by mi s nimi pomohl. Alespoň při přemístění zpátky k nám domů mi laskavě podržel nový kotlík.
Vrátili jsme se ještě dříve než rodiče, za což jsem byla vděčná, nevím, jak bych své konzervativní matce vysvětlovala zvláštní zjev profesora Lektvarů. Jen co jsem si položila všechny věci na stůl, slušně jsem se rozloučila a poděkovala. Snape si opět odfrkl a zkroutil rty v posměšku. Ani neodpověděl a s hlasitým "prásk" se přemístil. Oddechla jsem si, v jeho přítomnosti se snad nemůže cítit dobře nikdo.
Matka se vrátila až za několik hodin a bez táty, ten prý musel do nemocnice. O tom jsem se vlastně ještě nezmínila. Můj otec je chirurg v londýnské nemocnici Laniado, právě kvůli tomu jsme se přestěhovali z Francie.
Společně jsme se tedy navečeřely a já šla brzy spát, nemohla jsem se dočkat, byl 14. srpen a do začátku školy chybělo už jen půl měsíce. Rozhodla jsem se, že od zítřka pečlivě prostuduji všechny učebnice.
Zbytek prázdnin uběhl jako voda. Nastal předvečer mého odjezdu do Bradavic a já si už potřetí kontrolovala, jestli mám všechno. "Nenervuj se, určitě to všechno zvládneš a bude se ti tam líbit," zazněl mi za zády otcův klidný hlas. " Díky tati, kéž bych si tím byla tak jistá" odpověděla jsem po pravdě, nemělo cenu mu lhát. "Čeká tě nový začátek, nenech si ho zkazit nějakými předsudky. Tak a teď honem do postele!" Zachumlala jsem se do deky, nechala se políbit do vlasů a ponořila se do říše snů.
Budík jsem si večer nařídila na sedmou hodinu ranní a teď jsem toho právě začínala litovat. S povzdechem jsem ho poslepu zamáčkla a nasadila si brýle. Vylezla jsem z postele a vytratila se do koupelny, poněvadž rodiče stejně ještě spali a s matkou za zády se opravdu namalovat nedá. Po půl hodině jsem z ní vyšla jako úplně nový člověk. Na sebe jsem si oblékla zelené bolerko s balerínami téže barvy, riflovou sukni, černé punčochy a vydala se do kuchyně.
Společně s rodiči jsem si dala snídani. Mluvili jsme o úplně obyčejných věcech a já po dlouhé době cítila, že mám zase normální rodinu. Tedy do té doby, než mi řekli, že se rozvádí. Byla jsem v šoku, naprostá bezmoc pohltila mé nitro. Nemohla jsem tomu uvěřit, že by se rozváděli jen kvůli té pitomé optice? V hlavě jsem si začala skládat všechny scénáře, které by mohly následovat. Najde si matka nového muže? Má ho už? Anebo táta? Dostala jsem neskutečnou chuť zařvat na ně, aby se vzpamatovali, ale nedostala jsem šanci.
Matka prohlásila, že už se musíme vydat na nádraží, jinak nestihnu vlak. Naložili jsme kufr do auta a klec s puštíkem jsem si položila na klín. Cesta na King´s Cross trvala více než půl hodiny a celou dobu panovala v autě naprosté ticho. Ani jednomu z nich se ho nechtělo porušit a já jim v tom nepomáhala, stále jsem se ještě vyrovnávala s tou neočekávanou zprávou.
Když jsme zastavili na parkovišti, tátovi začal zvonit mobil, věděla jsem, co to znamená a tak to bez okolků neprotahovala. Objala jsem se s matkou i s otcem a rázným krokem vyšla k nástupištím 9 a 10. Snape byl stručný, naštěstí mi to však vysvětlil naprosto přesně.
Stála jsem naproti přepážce a připadala si jako blázen. Ani ty čtyři roky ve světě kouzel mě neodnaučili údivu nad magií. Dodala jsem si odvahu a vykročila směrem k ní. Byla jsem blíž a blíž, přidala jsem do kroku. V příštím okamžiku už jsem musela ucítit náraz. Nestalo se však nic a potom jsem to uviděla!
Na kolejích stálá zářivá červená parní lokomotiva. Zepředu na ní bylo veliké označení Spěšný vlak do Bradavic, odjezd v 11 hodin. Ohlédla jsem se a v místě, kde před tím stála přepážka, se nyní tyčila tepaná železná brána s nápisem Nástupiště 9 a 3/4. "Zase jsem kouzla podcenila," problesklo mi hlavou, ale to už jsem se vydala k vlaku.
Lidí tu zatím moc nebylo, do odjezdu totiž zbývalo ještě asi půl hodiny, přesto se už kouř z lokomotivy kroutil nad hlavami brebentící hloučků. Tlačila jsem svůj kufr kolem vagónů. Na prvních bylo označení Pro prefekty. U dalších mi sice ke vstupu nic nebránilo, ale já si už vybrala...
Kolem posledního vozu nikdo nestál, s nemalými potížemi jsem své zavazadlo dostala po schůdcích nahoru za neuvěřitelných pět minut. S vypětím všech svých sil jsem ho ještě dotlačila úzkou chodbičkou do jednoho z kupé a posadila se k oknu. Chvíli jsem pozorovala zmatené pobíhání na nástupišti a pak se začetla do tlustého pojednání o lektvarech...
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama