3.kapitola

6. června 2012 v 12:53 | Lenny |  Cizinky
Mia se prudce posadila na posteli. Vytřeštěnýma očima mžourala do tmy. Teprve teď si uvědomila, co si to Chloe mumlala. ´Je blízko. Jeho čas nastal.´ Ale kdo je blízko a čí čas nastal? Rukou si prohrábla vlasy a s tlumeným žuchnutím dopadla na polštář. Promnula si oči a ve slabém měsíčním světle se podívala na postel svojí spolubydlící. Ta už nevypadala vyděšeně a spokojeně spala. Pohlédla na strop a zatřásla hlavou. Né, to není možné. Už asi spala a jenom se jí to zdálo a myslela si, že je to opravdový. Zavrtěla se v posteli a zavřela oči.


"Elen." Jane zatřásla se svojí kamarádkou. "Elen!" Jane zatřásla silněji. Najednou se Elen prudce posadila a trefila se přímo do Janeina čela. "Au," vykřikly současně. Elen si ještě s přivřenýma očima nezvyklýma na světlo začala mnout čelo v místě střetu. Catherina se mezitím smála do polštáře. Jane se neudržela a začala se také smát. Elen ještě chvíli odolávala a poté se taky rozesmála. Vyhrabala se z postele a honem hledala oblečení. Přitom málem zakopla o Dianu, ale na poslední chvíli si jí všimla. Byla totiž schovaná pod částí peřiny, která sklouzla z postele. Včas se však ozvala svým obvyklým zabručením, když se jí ve spánku něco zdálo.

Alaine se začala dusit. Otevřela oči a do pusy se jí dostalo něco divného. Něco jí leželo na obličeji. Bylo to měkké, teplé a dýchalo to. Okamžitě jí došlo, co má v puse. Vyprskla všechny chlupy a chrupající Sendy si stáhla z tváře. To dělala obvykle. Usnula vedle ní a přesunula se na ni. Promnula si oči a podívala se po pokoji. Díky svojí kočičce byla první vzhůru. Odtáhla závěsy a všimla si protahující se Madison. Také Kimberly už otevřela oči. "Ranní ptáče?" Poté si zívla. Alaine se usmála. "No to jo. Jsem vzhůru kvůli ní." Se zamračeným výrazem ukázala na Sendy. Kimberly s Madison se začaly smát.
Mia se protáhla. Zaclonila si rukou obličej, protože jí přímo do tváře svítilo slunce. Podívala se po Chloe, ale ta už v posteli nebyla. Zaslechla šramot v koupelně. Aha, tak tam asi bude. Zívla si a podívala se z okna. Byl nádherný výhled. Zaskřípaly dveře a Mia se otočila za zvukem. V nich stála Chloe ve svém bleděmodrém pyžamu, krátké černé vlasy jí trčely do všech stran a vypadala, jako by celou noc nespala. "Dobré ráno, Chloe." "Dobrý," zazněla odpověď. Mia pokrčila rameny a jala se do hledání svého oblečení.
Charlotte se probudila kvůli zimě. Zívla si a hledala peřinu. Byla na zemi. Udivená ji zvedla ze země a podívala se po Violletě, Elladoře a Druelle. Violleta měla tvář zabořenou v polštáři a zjevně ještě spala. Elladora seděla na pelesti a hlavu měla v dlaních. Zaslechla šramot a vzhlédla. Usmála se na Charlotte a opět sklopila pohled. Druella nebyla jako vždy přítomna. Violleta najednou vyskočila z postele běžela do koupelny. Tam se ozvalo Druellino nadávání a poté znepokojivý zvuk doprovázený Druelliným znechuceným křikem. Vyběhla z koupelny. "Fůj, tak to je nechutný!" Charlotte zpozorněla. "Co se děje?" "Je mi špatně!" zaznělo z koupelny. Charlotte povytáhla obočí. "Aha."

Holky se potkaly na chodbě. Charlotte se vydala společně s Elen na hodinu, která byla na opačném konci chodby, než učebna Mii a Alaine. Měla hodinu Dějin čar a kouzel, zatímco Mrzimor a Havraspár měli hodinu Přeměňování. Marcus s Alaine si povídali o všem možným, zato Mia byla tentokrát tichá. Alaine si toho všimla jako první. "Mio? Haló, Mio." Zamávala jí rukou před obličejem. Mia zamrkala. "Co? Co se děje?" "Jsi nějaká zamlklá." "To nic, jen... jsem přemýšlela." Alaine s touto odpovědí moc spokojená nebyla a také jí nevěřila, že ´jen přemýšlela´.

Než se však mohla zeptat na víc, zvonilo. Honem spěchali na hodinu.
Při obědě toho tentokrát Jane s Elen moc nenamluvily. Pršelo, takže byla v celé síni taková unavenější nálada. Jeden kluk dokonce málem usnul, kdyby ho jeho kamarád nepraštil. I Elen měla problémy udržet se vzhůru. Když se podívala na Miu debatující s Marcusem, zpozorovala, že i jí se zavírají oči. Alaine měla hlavu položenou na zkříženým rukách na stole. Mluvila se zavřenýma očima. Zato Charlotte měla svůj obvyklý výraz a nevypadala, že by ji nějak únava zmáhala.

Elen zasténala. Protože už se naplno rozjel rozvrh hodin, čekaly ji po obědě ještě dvě hodiny výuky.Tentokrát se jídla ani nedotkla, neměla nějak chuť.
Mia mluvila s Marcusem o tom, co budou dělat po vyučování. Mia byla pro, aby šli k ní do pokoje a tam něco vymyslí, Marcus chtěl jít ven, protože věřil, že přestane pršet. Mia to tak optimisticky neviděla. "Marcusi, je malá pravděpodobnost, že přestane pršet. Já bych teda zůstala na pokoji." Marcus v obraně zvedl ruce. "Takhle se nedohodneme. Uvidíme potom, jak bude." "Stejně, i kdyby přestalo pršet, bude strašný mokro." Marcus se na Miu významně podíval. "No dobře. Uvidíme potom."

Alaine se chtělo strašně spát. V noci sice spala, ale když pršelo, vůbec o prázdninách, tak tyto dny pokaždé prospala. Položila si ruce na stůl a na ně hlavu. Také jako Mia, i když o tom nevěděla, probírala s Amandou povyučovací program. "No, mohly bychom k tobě na pokoj a pořádně si pokecat o těch pěti letech, co jsme se neviděly." Alaine zavřela oči. "No, jestli do té doby neusnu, tak to bychom mohly. Stejně nemám nic v plánu." Amanda se zakousla do brambory. "Ty nebudeš obědvat?" Alaine zavrtěla hlavou. "Já nemám hlad. Najedla jsem se při snídani." Amanda si vzdychla. "To už je ale pět hodin." "To nevadí. Stejně nemám hlad." Pokrčila rameny. "Jak chceš."
Charlotte se opět nedůvěřivě dívala na jídlo. Violleta se vyvlíkla z vyučování, protože má nějakou chřipku a aby nenakazila ostatní, přemístila se na ošetřovnu. Takže bude muset pár dní vydržet sama s Druellou a Elladorou. S Elladorou problém neměla, ale s Druellou si moc nesedla. Také ona přemýšlela, jak stráví odpoledne. Holky asi ven nepůjdou a někam na pokoj se opravdu vnucovat nechtěla. Opět asi půjde do knihovny, nebo se prostě nějak zabaví. Co jiného jí taky zbývá, ale co. Narozdíl od společenských kamarádek se dokázala zabavit sama.

Elen zasténala. Sice ji teďka čekaly pouze nepovinné předměty, ale vůbec jí nechtělo na vyučování. Nejdříve ji čekaly Starodávné runy s Charlotte, Miou, protože u nepovinných předmětů jsou všechny koleje spojené a Alaine šla na Studia mudlů. Po této hodině ji čekalo Věštění z čísel. Tam chodila opět s Miou a Charlottou a záviděla Alaine, že už bude mít volno.

Alaine si musela vymyslet zábavu na jednu hodinu sama, protože jako Mia a holky i Amanda šla na Věštění z čísel. Docela se těšila na Studia mudlů. Táta sice je mudla, ale na hodině profesorky Burbageové se toho dozví asi víc. Vešla do učebny a překvapilo ji, že na tuto hodinu chodí necelý tucet dětí. Mezi studenty zahlédla známou rozježenou hlavu. Šťouchla do Marcuse, který k ní byl otočený zády. Nechápavě se zamračil. "Co tady děláš? Já myslel, že tvůj táta je mudla." Alaine vypadala zmateně. "Jak to víš? Vždyť jsme o tom nemluvili." Podrbal se vzadu na hlavě. "No, Mia se o něčem zmiňovala." Alaine si dala ruce v bok, přivřela oči na tenké škvíry a docela pobaveně se ptala dál. "Tak vy o mě takhle drbete? Povídali jste si o mě ještě něco? Nebo o Elen a Charlotte?..." Další příval otázek přerušilo zvonění na hodinu.

Charlotte se vydala na hodinu po boku Mii a Elen. Mia a Elen opět ani na vteřinu nezmlkly. Těšila se, až zazvoní a do třídy vstoupí profesor Babbling a sjedná si pořádek. Na tuto hodinu chodí i Elladora. Od ní se dozvěděla, že po profesorce McGonagallové je to nepřísnější profesor na škole. Možná je i před ní. I za hlasitější zašuštění dává vyučování i ve volném čase nebo jiné tresty jako mytí toalet. Elen se o tomto zjištění nezmínila, protože jak ji za těch pár dní znala, rozpoznala, že když je nervózní, je hlasitější než normálně. Problémy jí způsobovat nechtěla. Proud myšlenek jí přerušilo zvonění.
Mia se rozloučila s Marcusem. Bylo jí docela líto, že s ním nechodí na každou hodinu. I on stejně jako Alaine měl příští hodinu volno. Ani se ho neptala, zda ví, že s ní chodí na hodinu. Moc na to nevypadal. Podívala se z okna a nemohla uvěřit svým očím. Marcus měl pravdu. Přestalo pršet. Po tváři jí vesele poskakovaly sluneční paprsky a nad horami se vytvořila nádherná duha. Kapky rosy zářily všemi barvami a nebe se modře rozjasnilo. Tráva se zelenala, jakoby šťastná, že se na ni slunce opět usmívá. Teď se usmála Mia, protože vrba Mlátička se otřepala jako mokrý pes. Uslyšela okolo sebe jásot, jak si i ostatní studenti všimli změny počasí. Jásot přerušilo zvonění a nastal chaos, jak se všichni snažili dostat do učeben.
Alaine skončilo vyučování. Rozloučila se s Marcusem a šla do svého pokoje. Sice je to pár dní, ale už se stalo tolik věcí, které potřebovala sdělit své babičce a tátovi. S babičkou se dohodla, že se bude starat o Miku, protože ona měla spoustu práce v Madridu. Jak tak přemýšlela, zamračila se. Měla už dávno přiletět. Vstoupila do pokoje, kde ji ovanul chladivý vítr. Ale ne, zapomněla ráno zavřít okno. Holky z ní trefí. Ale v pokoji něco přibylo. "Mikaylo!"

Sovice sněžní jí zahoukala na pozdrav. Teprve teď se pořádně podívala na okno. Z dolní části skla se rozbíhala pavučinka prasklinek. Alaine dala ruce v bok. "Mikaylo, kolikrát jsme ti s bábi říkaly, ať nelítáš v dešti. Nevidíš a do všeho narážíš." Povzdechla si, vytáhla svoji hůlku a vzpomínala na kouzlo spravující sklo. "Perpetuum glassium!" a sklo bylo jako nové. Zavřela okno. Našla papír, pero s inkoustem a posadila se ke stolu. S Mikou po levé ruce a Sendy v klíně začala psát. Dopsala ve chvíli, kdy do pokoje vstoupila Amanda.

Marcus odchytl Miu na chodbě. "Já ti to říkal. Teď pojď." Mia se nepohnula. "Počkej. Jenom si odnesu učení," a odběhla. Vrátila se celá udýchaná. Marcus ji nenechal vydechnout a zamířil ke dveřím. "Někoho ti představím. Asi jsi ho viděla při hostině. Je něco jako bradavický školník. Taky má doma spoustu mazlíčků. Chceš-li něco vědět o nadpřirozeném zvířeti, řekne ti o něm všechno."

Mezitím sešli po svahu k malému domku. "Hagride! Hagride!" "Marcusi?" Ze dveří se vyvalil muž velký jako skála. Mia nebyla malého vzrůstu, ale vedle něho vypadala nepatrně. Skutečně, tohoto muže na hostině zahlédla. Marcus je představil. "Mio, tohle je Hagrid. Hagride, Mia Camradelyová." Hagrid k ní napřáhl ruku velkou jako lopata. Váhavě mu potřásla rukou. "Ráda tě poznávám." "Já tebe taky. Nejsi jedna z těch nových?" V duchu protočila oči. To by ji Marcus jinak nepředstavoval. I když možná nezná všechny studenty. "Ano, jsem." "Pojďte dál." Vstoupila do Hagridova domu docela nervózní.
Elen byla vyčerpaná. Druhý den školy a byla utahaná jako kotě. S Jane se vydala na pokoj, kde padla na postel. "Jsem úplně mrtvá," huhlala do polštáře. Catherina vrhla do místnosti. Odhodila hábit na postel. "Holky, dneska přijdu pozdě. Mám rande." Jane se chytla tématu. "Rande? Snad ne s Carlem?" Catherina mrkla a zmizela. "Kdo je Carl?" "Elen, viděla jsi toho vysokýho svalnatýho kluka?" Přikývla. "tak to je on. Podle mě nedělá nic jinýho než posiluje. Není zrovna můj typ." "Můj taky ne. Nemělo by se nic přehánět ani posilování."
"Moje slova. Ale Cathy ho má ráda. Jen doufám, že to moc nepřetáhnou." "Proč?" "Minule je profesorka McGonagallová našla po večerce. Dovolila jim pak společně umývat podlahu." Elen se ušklíbla. "Jak milé."Něco začinčelo. Diana strčila čumákem do misky od granulí. "Diano, promiň. Úplně jsem na tebe zapomněla." Diana ublíženě štěkla. Odměnou jí byla miska plná psího jídla. S chutí se do něj pustila.
Charlotte byla ráda, že už vyučování zkončilo. Jedna hodina nudnější než druhá. Jako včera se vydala do knihovny a opět potkala profesora Lekvtvarů. "Dobrý den, pane profesore." "Dobrý," zabručel. "Opět knihovna?" Přikývla. Snape se otočil k odchodu, ale Charlotte jej zadržela. "Pane profesore, šlo by, abych chodila na doučování?" Pozvedl obočí. "Je brzy na to, abych usoudil, zda potřebujete doučovat. Uvidím později, je-li to nutné." Odkráčel doprovázen svým vlajícím pláštěm. Charlotte zašeptala ´Nashledanou´ a zmatená pokračovala v původním směru.
Tentokrát se vrátila na pokoj s prázdnýma rukama. Popadla knihu z domova. Než ji otevřela, náhodou se podívala z okna. Zahlédla Miu a Marcuse se nějakým velkým mužem. Nevypadal zrovna společensky. Opět knihu položila. Nějak se jí nechtělo nic dělat. Jen si lehnout a přemýšlet. Co dělají rodiče? Hádají se? Jsou už rozvedení? Ne, to by jí poslali dopis. Ale co když zapomněli? Tomu nevěřila. Na ni by určitě nikdy nezapomněli. Tím si byla jistá.
Další den ráno se Elen vůbec nechtělo z postele. Nakonec ji vytáhl její milovaný mazlíček, který by snídal. Zasténala. "Bože, Diano, to to nemůže počkat?" Dalmatinka do ni šťouchla čumákem. Elen nezbylo nic jinýho než vstát. "Nenažraný zvíře," brblala. Záviděla spolubydlícím, že ještě v klidu sní. Plácla s sebou zpátky na postel, když v tom zazvonil budík. Elen protočila oči. "To snad není možný!" Popadla ručník a šla do koupelny.

Alaine se tentokrát probudila bez cizího přičinění. Včera šla smát celá vysmátá z Amandinýho vyprávění. Měla pestřejší život. Znala i mámu. Docela ji ranilo, že zemřela. Byla pro ni něco jako nevlastní teta. Zaslechla šramot. Kimberly vstávala a zamířila do koupelny. Alaine popadla ručník a napůl spící spolubydlící předeběhla. "Já první." Kim byla okamžitě vzhůru. "Hele." Alaine se zazubila a zabouchla dveře.
Charlotte se s zívnutím protáhla. Měla dobrou náladu. Sluneční paprsky vesele tančily na koberci. Spolubydlící ještě spaly. Otevřela okno a do tváře ji udeřil svěží ranní větřík. Místnost se zahltila štěbetáním a vůni květin. Letní rána měla vždycky ráda. Zhluboka nasála vzduch. Ze snění ji vytrhla Druella. "Co děláš? Bude průvan!" štěkla. Charlotte zabouchla okno. Dobrá nálada byla tatam.
Mia se protáhla. Najednou se Chloe prudce posadila na posteli a chytila se za hlavu. Vzlykala. "Né! Nechte mě být!" Mia leknutím vykřikla a běžela ke své spolubydlící. "Chloe, co se děje? Chloe!" Prudce s ní zatřásla. Ta otevřela oči a bylo z nich vidět pouze bělmo. Mia se jí štítivě pustila a párkrát klapla ústy naprázdno. Poté začala volat o pomoc.
Do pokoje vtrhli holky z pátého ročníku vyděšené a zároveň zvědavé, co se děje. Odtáhly Miu z Chloenina dosahu. Kluci museli bohužel zůstat přede dveřmi, jelikož řád nakazoval, že chlapci na dívčí pokoje nesmí. Dívka s očima šedé barvy, Roberta, se pokoušela Chloe přivést k vědomí. "Chloe! Chloe, prober se!" Všichni něco říkali, ale Mie z toho vyšel jen tlumený šum, dokud ho neprořízl křik. Chloenin křik. "Né! Je blízko! Jeho čas nastal! Je blízko! Někdo..." Tělem jí projel třes a bezvládně padla na postel.

Mia jen vyděšeně zírala na tu scénu, když jeden vysoký kluk z chodby, netušila jak se jmenuje, poslal pro doktorku.

Mia šla i přes doktorčino přemlouvání na výuku. Nechtělo se jí jenom bezmocně ležet v posteli a už vůbec ne v tom pokoji. Všichni se jí ptali co se stalo, ale Marcus je pokaždé odehnal. Nechtěla o tom mluvit, jenom zapomenout. Ovšem i tohle jí její kamarádky znesnadily. Jakmile ji Elen s Charlotte a Alaine zahlédly, přišli přímo k ní. "Mio! Co se stalo? Všichni o tom mluví, ale pořádně nic neví, protože je odmítáš informovat." Elen dychtivě čekala na odpověď. Marcus se vedle Mii jenom mračil a nic neříkal. Mia se zatvářila omluvně. "Promiňte, holky, ale já o tom nechci mluvit." Než stačila Elen něco podotknout, předeběhla ji Charlotte. "To je v pořádku, Mio, my to chápeme." A zpražila Elen tvrdým pohledem. Elen lehce zrůžověly tváře. "Promiň." Mia se usmála. "To je v pořádku, jenom bych brala jiné téma."
Alaine se okamžitě chytla. "Charlotte, ty už po obědě vyučování nemáš?" Oslovené se lehce zvedly koutky úst. "Ne." Alaine pozvedla jedno obočí. "Dobře. Tak pozdravuj volné odpoledne a vzkaž mu, že se uvidíme později." To přinutilo Charlotte se zasmát. Také Mia se smála. Jenom Elen koukala nechápavě. "Já to nechápu." To přinutilo Marcuse a její kamarádky, aby se rozesmáli na celé kolo. Jenom ubohá Elen koukala naoko ublíženě, protože to nepochopila.
Ten den šla Mia spát velmi brzy. Už ani nevěděla kdy. Teď jenom vnímala hřejivé paprsky ranního slunce na tváři. Chloe zůstala na ošetřovně, i když byla výslovně proti. Posadila se a chytla se za protestující břicho. Měla obrovský hlad. Možná proto, že včera celý den nejedla. Opět si lehla. Čekala ji nemilá vyhlídlka dnešního vyučovacího dne. Sedm hodin výuky, z toho první dvě hodiny s profesorem Snapem. Protočila oči a začala hledat hábit.

Alaine šla spát znechucená ze svých spolubydlících. Stejně jako ostatní řešily záležitost s Miou, i když jim pověděla, že o tom nechce nic slyšet. Neposlouchaly ji. Dlouho zadržovala hněv, ale něco v ní prasklo a začala na ně křičet. Holky vypadaly vyděšeně. Madison z toho oněměla. Kimberly ze sebe dostala pouze šepot. "Jsi v pořádku?" "Jasně, že jsem!" Načež odešla z místnosti a hlasitě za sebou práskla dveřmi. Šla se projít. Čerstvý vzduch jí pokaždé vyčistil hlavu a uklidnil její duši, jak by řekla babička. Teď shodila vrnící Sendy z peřiny a začala pod postelí pátrat po botách.
I když byla Elen Miinou kamarádkou, zvědavost vítězila nad přátelstvím a hledala informace všude okolo sebe. Každý jí něco pověděl, ale ptala se jenom nebelvírských dětí, protože ostatních se ptát nechtěla. Ale i tak toho věděla dost. Každý jí přidal nějakou novou informaci. Teď ráno se ale cítila mizerně. Uvědomila si, že zradila kamarádku. I přes její nesouhlas se zajímala o včerejší událost. Vstala, překročila Dianu a podívala se ven z okna. Nádherné ráno. Podívala se na hodiny a jala se do hledání oblečení na výuku.
Charlotte nebyla jako jiní, nezajímala se o událost s Miou. Tušila, že všechno se brzy dozví. Také ostatní studenti Zmijozelu nebyli tak zvědaví, jako studenti jiných kolejí. Jako vždy osamotě přemýšlela o rodičích. Při rozjímání nad tímto tématem usnula. Nespalo se jí nejlépe, neustále se budila. Teď ráno byla unavená. Vůbec se jí nechtělo na výuku, ale co jiného jí zbývalo. Odfrkla si vlasy a už soukala nohy do bot.
Časem se vše uklidnilo. Po návratu Chloe na kolej spolužáci ještě chvíli vyzvídali, ale na škole se neustále něco děje, takže tuto událost vystřídaly jiné zajímavosti. Dny ubíhaly, přešel podzim se svojí výdobou barev a ke slovu se dostávala zima. Ráno bývalo chladno a studentům se nechtělo z peřin. Charlotte, Alaine s Elen a Mia nebyly vyjímkou. Na vycházky si musely brát rukavice a šály.

Mia se s protáhnutím probudila do dalšího podzimního rána. Bylo 1. prosince. Venku sice mrzlo, ale žádný sníh zatím nenapadl. Přála si, aby už konečně nasněžilo. Na Ukrajině bylo každou zimu sněhu až po pas, ale tady bude ráda, když napadne alespoň po kolena. Roztáhla závěsy a na okenní tabuli se objevil její rozespalý výraz. Venku byla neproniknutelná tma. Opět zatáhla závěsy, protože vyšlo nastejno, jestli byly roztažené nebo zatažené.

Charlotte se posadila na posteli. Už to byly tři měsíce, co viděla rodiče a ani jednou se jí neozvali. Přála si od nich alespoň jeden dopis, protože jí připadalo divné posílat dopis jako první. Navíc by to znamenalo odloučit se na nějaký čas od Angie. Počká až se oteplí, nebo až rodiče napíší. Nevěděla, jak dlouho to ještě v nevědomosti vydrží. Zeširoka si zívla. Promnula si oči a párkrát zamrkala, aby odlepila víčka od sebe. Podívala se na hodiny a vykulila oči. S holkama zaspala asi o patnáct minut. "Holky, vstávat! Máme zpoždění!" Její zvučný hlas donutil holky se obléct, spěšně umýt a běžet na výuku.
Elen byla na zimu zvyklá. V Kanadě i ve Finsku bylo chladno neustále, a proto se těšila na nastávající roční období. Elen se s širokým zívnutím protáhla a vzburovala své spolubydlící. "Holky, vstávejte! Další nádherný předzimní den je tady!" Jane zakoulela očima a Cathy se podívala na hodiny. "Ježíši, Elen, co vyvádíš? Vždyť na vstávání je ještě čas." A překulila se na druhý bok. Jane věděla, že Elen nedá pokoj, dokud nevstane, tak odhodila peřinu, přemluvila Cathy vstát také a společně s Elen se začaly oblékaly.
Alaine neměla zimu ráda. Všechno bylo studené, černobílé a smutné. Většinu života žila ve Španělsku a tam sníh napadl pouze vyjímečně a trochu. Ale Mikayla jakoby cítila přítomnost blížící se zimy a byla celá nesvá. Madison, jak se zmínila, před nástupem do Bradavic bydlela u babičky v Grónsku, takže zima jí chyběla. Kimberly byla rozená Angličanka, takže jí zima připadala stejná jako deštivé dny v létě. Stejná zima, stejně ošklivé počasí. Alaine si povzdychla a roztáhla závěsy.
Alaine zívala ještě na obědě. Dneska jedla nějaké pečené kuře, či nějakou jinou drůbež. Amanda měla nějaký zeleninový salát. Vždy byla Amanda zdravěji se stravující než Alaine. Alaine hodila pohledem na profesora Snapea. Od první hodiny byl při samostatné práci u jejího stolu a to ji znervózňovalo. Vedle sedící profesor Dark nebyl lepší. Ten si zase zasedl na Marcuse. I Amanda tvrdila, že je hezký, ale souhlasila s ní, že navzdory vzhledu je naprosto příšerné povahy.

Elen byla ospalá. Ráno vstávala dříve a to neměla dělat. Teď by nejraději usnula nad mísou těstovinového salátu. Jane brzké vstávání nevadilo, nebo to na sobě alespoň nedávala znát. Měla po hodině Kouzelných formulí a než si vzpomněla na kouzlo zvedající předměty, byla to doba. Toto kouzlo se vyučovalo v prvním ročníku, ale netušila že profesor Kratiknot bude mít nevrlou náladu a zkoušet ze znalostí z nižších ročníků. Zívla a napíchla těstovinu na vidličku.

Mia si povzdechla. Přemýšlela. Měla za sebou hodinu Astronomie a v tomto předmětu nikdy moc nevynikala. Spíše patřila mezi horší žáky. Netušila, proč ji tento předmět činí problémy. Očividně neměla v krvi zvládání tohoto zaměření. S Robertou po levé ruce, se kterou se po incidentu s Chloe skamarádila, a s Marcusem po pravé ruce se dívala na svůj oběd. Salát s kousky masa měla nejraději, ale kvůli přemýšlení ani nevnímala, že v jídle vidličkou pouze točí sem a tam.

Charlotte potlačila zívnutí. Čekaly ji ještě dvě hodiny výuky. Nemohla se dočkat konce, protože poté se odebere na pokoj, padne do postele a zbytek odpoledne bude odpočívat. Konečně začala důvěřovat různým salátům, které se tu podávaly. Maso by snědla, ale raději měla vegetariánské pokrmy. Právě pojídala nějaký mexický salát s kousky pálivých papriček. Papričky byly hodně pálivé, proto jedla jenom kousky ovoce a nějaké zeleniny.
Roberta zastavila Miu před dveřmi do Velké síně. "Mio, můžeš na chvilku?" Marcus kývl na Miu, že počká venku a pokračoval. "Roberto, co potřebuješ? Nemůžu kamaráda nechat dlouho čekat." Usmála se, zatímco Roberta nasadila udivený výraz. "Kamarád?" Mia se zatvářila nechápavě. "No, kamarád. Už od začátku je můj kamarád." Roberta se usmála. "Už mi to došlo. Ty to nechápeš." "Co nechápu?" "On tě miluje." "Cože?" Mia trochu zvýšila hlas a proto se při vyslovení otázky za ní procházející otočili. "To není pravda. Jsme pouze přátelé. Nic víc."
"Jseš si jistá, že on to cítí stejně?" Mia cítila, že ji Roberta zahnala do kouta, proto přešla do protiútoku. "A ty si tím jistá jsi? Proč mi to vůbec říkáš?" "Znám Marcuse už dlouho a poznám, když se mu holka líbí, nechci, aby mu někdo ublížil." "Tím myslíš mě? Je to můj kamarád, neublížila bych mu." "Ne vědomě." Mia měla co dělat, aby udržela svůj vztek na uzdě. "Kam tím míříš?" "Marcus si zaslouží holku, která mu dokáže lásku opětovat." Teprve teď to Mie došlo. Roberta se s ní kamarádila jenom proto, aby se dostala k Marcusovi. "Tím myslíš sebe? Buď si jistá, že ho nedostaneš." "Když něco chci, dostanu to." "Jedině přes moji mrtvolu." Roberta se ušklíbla. "Tak dobře. Jak si přeješ." Odešla směrem ke koleji Havraspáru.
Mia našla Marcuse na svahu s výhledem na Hagridův dům. "Co ti chtěla?" Mia se rozhodovala, zda se ho má zeptat, nebo ne. Zhluboka se nadechla. "Roberta mi něco pověděla. O tobě." Viděla, jak mu ztuhla ramena. Byl napjatý. "Co ti o mě řekla?" Mia si olízla suché rty a vydechla obláček páry. "Marcusi..." nevěděla jak pokračovat "...máš mě rád?" "Jasně, mám tě rád." Hlas se mu zadrhával. "Marcusi, Roberta říkala, že mě miluješ. Chci vědět, jestli je to pravda."

Doteď k ní byl natočený bokem, ale nyní se jí podíval do očí. "Je to pravda." Mia zalapala po dechu. "Ale věděl jsem, že ty to tak necítíš, a proto jsem nic neřekl." Nevěděla, jak odpovědět, tak ho pouze vzala za ruku. Usmál se. Jakoby na znamení, že nyní se vše tak, jak má být se z nebe začaly snášet sněhové vločky. Mia se zasněně usmála. "Sněží." Poté společně upíraly zrak na nedaleký les, který postupně mizel za závojem sněhové nadílky.

Zatímco Mia se před odpoledním vyučováním zabývala Marcusem, Alaine se rozhodla zopakovat si látku z minulé hodiny Studia mudlů. Rozhodla se zajít do knihovny, aby tam bylo alespoň trochu ticho. Už tam našla Elen s Charlotte, jak se hádají nad svým vlastním učivem. Nemohly se dohodnout. Věděla, že má pravdu určitě Charlotte, protože za těch pár měsíců, co ji zná, poznala, že se málokdy mýlí. Sedla si k vedlejšímu stolu a otevřela učebnici. Viděla také Chloe, která seděla jako pokaždé sama. Jednou s ní pokusila zapříst hovor, ale moc se jí nevedlo, tak to vzdala. Povzdechla si a zabrala se do učiva.
Elen se nemohla mýlit. Alaine netušila, o čem se holky hádají, proto se spletla v tom, že má pravdu Charlotte. Elen si stála za svým názorem. "To není pravda. Profesor Snape je naprosto příšerný, divný a nechutný." Charlotte s ní nesouhlasila. "Profesor Snape možná není vzhledově dokonalý, ale je mistr ve svém oboru. Dokáže své studenty zaujmout zajímavými tématy." Elen pouze zamrkala. "Kde jsi tohle vzala? Mistr ve svém oboru? To ani náhodou. Podle mě byl přijat na tuto školu jenom proto, že už nikdo jiný nebyla na výběr." "Křivdíš mu. Je to inteligentní muž." "Když si to myslíš..." "Myslím." Elen si povzdechla. "Dobře, tak si to mysli, já si myslím svoje." "Tak si mysli." Elen zasténala. Charlotte ji pokaždé dokázala usadit.

Blížily se Vánoce. Po celé škole byla výzdoba. Alaine, Elen a Mia s Marcusem se na ně těšili, ale Charlotte se pouze mračila. Na Vánoce zůstávala ve škole, stejně jako Druella. Mia stráví zimní prázdniny u babičky, Marcus se objeví u svého otce stejně jako Alaine a Elen navštíví svého bratra. Bylo už 15. prosince a odjezd Vánočním expresem se konal už za týden brzy ráno.

Alaine byla pokaždé nervózní, když se někam vydávala. Kimberly s Madison už měly na zítřejší odjezd zbaleno, ale Alaine neustále něco hledala. "Mám všechno? Mám mamčinu fotku? Mám ručník? Mám..." "Lí!" "Copak?" "Máš už všechno, tak přestaň šílet." Alaine se posadila na postel. "Jsem nervózní. A taky se bojím, co si na uvítanou připraví moji ´milí ´ bratři."
Elen už měla zbaleno a teď pomáhala Jane. Cathy se šla rozloučit s Carlem. "Jane, co v tom kufru všechno máš? Vždyť se to tam nevejde." "Vejde. Když to tam nacpala máma, nacpu to tam i já." Elen se začala smát. Jane se zamračila. "Čemu se směješ?" "Takové odhodlání." Jane se k ní přidala a se smíchem dávaly Janeininy věci do kufru.

Mia se podívala na obrázek svojí babičky, položila ho do kufru a zavřela jej. Měla již sbaleno. Chloe domů nejela, takže si v klidu četla na parapetu okna. Těšila se do Itálie. Těšila se na babičku a mladšího bratra. Také se těšila na svoji kočičku Cassie. Už ale bylo pozdě, tak se převlékla a zalezla do postele.
Charlotte se dívala na shon, který způsobily svým balením Violleta a Elladora. Druella se válela na posteli a něco si broukala. Elladora už měla sbaleno a Violletě už mnoho nezbývalo. Konečně byly obě holky připravené a padly na postel. Přeci, balení se pořádná dřina. Naštěstí nebyly jako Alaine a nekontrolovaly, zda mají skutečně všechno.
Elen, Alaine a Mia se rozloučily s Charlotte. Bylo jim líto, že zůstane s pár studenty ve škole samotná. Charlotte to na sobě ale nedávala znát. "Klid, holky. Je to dobrý, já to zvládnu. Je to jenom pár dní." Přikývly a spěchaly už směrem ke vlaku, který měl už za malou chvíli přijet.

Marcus se musel s těžkým srdcem rozloučit s Miou, protože chtěl být až do posledního okamžiku s ní. Ale jeho sestra Rosalie ho chtěla mít u sebe, takže mu nic jiného nezbylo. Mia to chápala a posadila se do kupé s Alaine a Elen. Amanda byla v kupé s Marcusem, Rosalií a Marií.
Cesta byla dlouhá. Holky mlčely a měly zavřené oči, protože na cestu se vydaly už před svítáním. Těšily se domů. Srovnávaly si v hlavě myšlenky, aby rodičům a příbuzným řekly vše postupně a nesnažily se do ze sebe dostat najednou.

Odpoledne dojely na nástupiště 9 a 3/4 v Londýně. Ještě ve vlaku se všechny objaly a vystoupily.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama