2. kapitola

5. června 2012 v 20:06 | Lenny |  Cizinky
Holky se společně zařadily do davu proudících lidí směrem k Bradavicím. Alaine vyhledala Amandu a představila ji Eleonoru, Miu a Charlotte. Ta zase představila Marcuse, Rosalie a Marii. Když se Alaine pořádně zadívala na Rosalie, viděla, že si je s Marcusem hodně podobná. Zařadila se vedle Amandy. "Amy, je Rosalie Marcusova sestra?" Amanda kývla. "Je o rok starší." Vedle Alaine se objevila Eleonora. "Rosalie vypadá jak nějaká zapšklá babice. Neustále se mračí." "Radši se do toho moc nemontuj, je to Zmijozelka a nemá ráda, když někdo strká nos do jejích věcí. To, že se rozešla se svým klukem, mám od Marcuse. Ona se svěřuje pouze Marii. Marcus trošku poslouchal za jejími dveřmi pokoje." Spiklenecky mrkla. "Ale ode mě to nemáte."



Nedlouho poté, co vystoupili z vlaku se museli rozloučit, protože nováčci Bradavic jeli přes jezero loďkami a ostatní žáci nastoupili do kočárů.

Během cesty nemluvily. Byly zahloubané ve vlastních myšlenkách.

Po příjezdu do loděnice narychlo vystoupily a s davem se vydaly do Velké síně. Tam už starší žáci seděli a vyměňovali si své dojmy z prázdnin. Alaine se snažila zahlédnout Amandu a ostatní, ale marně. Také Elen se po ní rozhlížela. Mie se podařilo rozesmát Charlottu, když málem upadla po zakopnutí o něčí nohu.

Ředitel školy Albus Brumbál povstal a promluvil. "Milí žáci. Vítám vás v Škole Čar a Kouzel v Bradavicích. Tak jako každý rok i letos mezi námi uvítáme nové žáky." Pokynul přísně vyhlížející dámě, aby se ujala slova. Ta nechala přinést Moudrý klobouk. Ten se podíval po shromáždění a začal zpívat hymnu. Po hymně mohlo konečně začít zařazování studentů.

Zástupkyně ředitele profesorka McGonagallová četla jména nových studentů, nasadila jim Moudrý klobouk a ten je zařadil do jednotlivých kolejí. Zmijozel, Nebelvír, Havraspár a Mrzimor. Poté se mohli usadit do lavice své koleje. Všichni napjatě seděli a poslouchali. "A nyní se tu objevily čtyři dívky, které k nám přestoupily z jiných škol do pátého ročníku." "Eleonora Magdalena Arcanusová." Elen se zvedla a předstoupila před profesorku, která jí nasadila Moudrý klobouk na hlavu. Ten se zamyslel. "Hm, hm. Tady je rozhodování trochu složitější. Jsi statečná a odvážná, ale také velmi bystrá. Budiž! Ať je to tedy Nebelvír!!" Elen se usmála a posadila se vedle nebelvírské dívky. "Mia Antoinetta Camradelyová." Mia přešla k profesorce. Ani u ní to neměl Moudrý klobouk snadné. "Snažíš se vyniknout mezi ostatními, což někdy vede k problémům, ale díky tvému důvtipu, chytrosti a bystrosti se ze všeho dostaneš bez úhony. Už vím, už vím... Havraspár!!" Mia poděkovala a usadila se vedle Marcuse.

"Alaine Clarissa Fernandéz Cluthonová." Alaine předstoupila před zástupkyni ředitele. "Tady bude rozhodování lehčí. Jsi pracovitá, pečlivá a upřímná. Ty jednoznačně patříš do Mrzimoru!" Alaine poděkovala a celá šťastná se usadila vedle Amandy, že s ní bude na stejné koleji. "Charlotte Zoey Sothová." U ní se Moudrý klobouk skoro zasmál. "Tady se nedá o ničem diskutovat. Jsi ctižádostivá a vynikáš mezi ostatními. Tyto vlastnosti jsou vítány pouze v jediné koleji. Vím, kam tě pošlu...Zmijozel!" Charlotte se usmála tak krátce, že to vypadalo jako úšklebek a posadila ve vedle Rosalie s Marií. Začala hostina.

Na konci hostiny se Brumbál postavil. "Milí žáci. Jsme rádi, že jsme vás tady mohli přivítat. je mi ctí Vám představit nového člena učitelského sboru, profesor Obrany proti černé magii William North Dark!" Některé dívky z Havraspáru vzdychly, když se vedle ředitele postavil mladý muž. Mia si jenom znechuceně odfrkla a Marcus se zakuckal, jak se snažil potlačit smích.

Po hostině si prefekti - nejstarší žáci - odváděli studenty na koleje. Nyní se dívky musely rozloučit.

Nebelvírští studenti postupovali po schodech. Elen se vyhýbala ostatním žákům, kteří se hrnuli kupředu. Jejich prefekt se zastavil před obrazem růžovoučké Buclaté dámy. "Studenti, tento obraz je vchod do nebelvírské spolčenské místnosti. Buclatá dáma vás ovšem pustí jenom tehdy, pokud správně zodpovíte heslo, rozumíte?" Ihned předvedl a dav nebelvírských žáků se nahrnul dovnitř. Nováčky rozdělil prefekt do jednotlivých ložnic a seznámil je s tamějším řádem. Elen dostala pokoj s dvěma dívkami. Catherinou Suzannou Mordobeckovou a Jane Elizabeth Astramirolovou. Hned se vcelku dobře spřátelily.

Havraspárští studenti se vydali za svým prefektem vstříc kamenné zdi. Mia si cestou povídala s Marcusem, který byl na svůj zvláštní vzhled docela milý a přatelský. Prefekt se zastavil před brněním. "Studenti, zde se nachází vchod na vaši kolej. Dostanete se tam takto." Názorně předvedl a žáci se vydali do pokojů. Jelikož jsou ložnice chlapecké a dívčí, byla Mie přidělena s Chloe Deborah Lestignovou, která nevypadala zrovna hovorně.

Studenti z Mrzimoru se vydali za svým prefektem do kuchyně v přízemí. Alaine se bavila s Amandou a byla smutná, že s ní nebude na pokoji, protože už byl plný. Prefekt se zastavil. "Zde se nachází vchod do vaši společenské místnosti! Bonum amicus!" Amanda se vydala do svého pokoje a Alaine byla prefektem udělena do ložnice s dvěma dívkami - Madison Rachel Watsonovou a Kimberly Lucy Janiovou. Všechny si padly do oka.

Studenti Zmijozelu se vydali do sklepení. Moc se nebavili a ani Charlotte nebyla vyjímkou. Mlčky kráčela vedle svých spolužáků. Prefekt se zastavil před kamennou zdí. " Zde se nachází vchod na vaši kolej. Serpens in Pectore!" oznámil chrliči heslo. Rosalie a Marie se vydaly do své ložnice a Charlotte se ubytovala se třemi dívkami - Viollettou Hitchensovou, Elladorou Nottovou a Druellou Lestrangeovou.

Jakmile si dívky vybalily věci, uložily se ke spánku.

Další den se studenti vydali do Velké síně na ranní hostinu. Nejdříve se potkaly Alaine s Amandou a Charlotte s Rosalie a Marií. Zatímco Amanda živě hovořila s Alaine, holky ze Zmijozelu je mlčky následovaly. Po chvíli se k nim přidali i havraspárští studenti. Mia s Marcusem se přidali ke skupince svých přátel a společně si s Alaine a Amandou začali vyměňovat názory o tom, co bude k snídani. Až přede dveřmi do Velké síně se k nim konečně přidal i Nebelvír. Elen se s holkama a Marcusem stačila jenom pozdravit a už se musela usadit na místo nebelvírské koleje.

Během hostiny byly žákům rozdány rozvrhy hodin pro následující školní rok. Mia s Marcusem měla stejné rozvrhy tak se s ním okamžitě domluvila, zdy by s ní neseděl v lavici. Neměl námitek.

Zato když si rozvrhy porovnávala Alaine s Amandou, měly společně pouze některé hodiny. Alaine byla docela zklamaná a dost se děsila a doufala, že si k ní ve zbývajících hodinách nesedne nějaký magor.

Charlotte se k nikomu nedívala. Bylo jí upřímně jedno s kým si sedne. Věděla, že Rosalie a Marie to nebudou i kdyby měly stejný rozvrh, protože ty by si sedly k sobě. Zato Elen se nemohla podívat ke komu i kdyby chtěla. Mohla se sice podívat ke svým spolubydlícím, ale ty seděly až na druhém konci stolu a lézt za nimi se jí nechtělo.

Po hostině se studenti vydali do učeben na první hodinu. Alaine šla na hodinu Lektvarů s profesorem Snapem. Mia také nahlédla do svého rozvrhu a zjistila, že i ona má první hodinu s profesorem Snapem. Charlotte neminula hodina Bylinkářství s profesorkou Pomonou Prýtovou. Elen měla stejný rozvrh jako Charlotte, takže i přes brblání jí nezbylo nic jiného, než se vydat na hodinu s profesorkou Prýtovou.

Mia nebyla zrovna odvázaná, že bude mít jako první hodinu Lektvarů. Alespoň si mohla povídat s Marcusem. "Na profesora Snapea si dávej velký pozor. Jednou něčím vyrušíš a do smrti se ho nezbavíš." Mia se zachmuřila. "To bude zase případ. Proč všichni učitelé Lektvarů musí být tak divní?"

Před učebnou profesorky Prýtové se shromáždili studenti Zmijozelu a Nebelvíru. Charlotte si sedla s Rosalie a Marií i přes své přesvědčení, že si s nimi nesedne a Elen se posadila se svými spolubydlícími Catherinou a Jane. Na Elen zapůsobila profesorka docela vlídně, ale Charlotte se nezdála moc zkušená se spolupracemi s žáky. Učila je, jak přesazovat jednotlivé bylinky a latinské názvy a pro Charlotte to byla zábava, kterou očekávala.

Studenti z Havraspáru a Mrzimoru se vydali na hodinu profesora Snapea. Alaine procházela mezi lavicemi jako poslední. Před svojí lavicí zakopla, neboť jí jeden ze spolužáků nastavil nohu. Třídou to zašumělo. "Ticho! Nalistujte si stranu 12." Snape začal psát na tabuli. Alaine vrhla zuřivý pohled na kluka, který jí málem podrazil nohy. "Slečno Cluthonová!" Vylekaně se otočila. "Ano, pane profesore?" "Tabule je vepředu a jsme na straně 12." Alaine začala zuřivě listovat v učebnici a se zaťatými zuby poslouchala něčí pochechtávání.

Něco ji trefilo do týla."Au." "Slečno Cluthonová, přestaňte vyrušovat a začněte dávat pozor." "Ano, pane profesore." Zbytek hodiny se nic nedělo.

Po zvonění Alaine s Miou vyhledaly Charlotte s Elen a všechno jim vylíčily. "Já nevím, co proti mě má." "Lí, co se divíš, je to jeden z těch divných Havraspáráků." Mia se na ni podívala."Musím se ho zeptat." "Alaine..." Elen se podívala na Miu a Charlotte a společně dohnaly odcházející kamarádku.

Zastavily se u spolužáků. Ten, co jí podrazil nohy se na ně podíval. "Copak chcete, kočky?" Mia si znechuceně odfrkla. Také Charlotte se podrážděně zablýsklo v očích. Alaine se chopila slova. "Co proti mě máš?" Zamyslel se. "Asi nic." "Tak proč mi děláš naschvály?" "Protože jsi číňanka a nemáš tu co pohledávat." Alaine se hněvem zaplálo v očích. "Já nejsem číňanka!"

Slova se ujala Charlotte. "Blaedgere, ani nepoznáš rozdíl mezi číňankou a japonkou." Blaedger se na ni zaměřil. "Á, Sothová. Co tady děláš, mudlovská šmejdko?"

Tentokrát to Alaine nevydržela a jednu Blaedgerovi vrazila. Ten překvapeně zamrkal. "Ta byla za co?" Alaine na něj doslova vrčela. "Ty se ptáš za co? Nejenže urážíš mě, ale nadáváš taky mojí kamarádce?" Ke skupince se začali scházet žáci. Alaine na něj namířila svůj ukazovák. "Ještě jsme neskončili." Načež s holkama odkráčela.

"Charlotte, dobrý?" Charlotte se na ni zaměřila se svým ledovým výrazem. "Dobrý. Ale příště se do toho nemíchej." Zrychlila krok a nechala Alaine za sebou. "Prosté díky by stačilo." "Alaine, to bylo dobrý." Elen se na ni usmála. Zato Alaine zavrtěla hlavou. "To nebylo dobrý. Nejenže jsem se nechala unést emocemi, ale také jsem si znepřátelila Havraspáráka a jeho kámoše."

Chytila se za hlavu. "Co teď budu dělat? Jsem tak blbá." Elen ji vzala za rameno. "Neboj, my to zvládneme." Mia poklepala na Elenino rameno. "Holky, nechci rušit, ale naším směrem jde McGonagallová a nevypadá šťastně." Alaine si ve španělštině zanadávala. "No, co jsem si nadrobila, to si také sním."

Svižným krokem k nim přišla zástupkyně ředitele. "Slečno Cluthonová, pojďte prosím se mnou." "Ano, paní profesorko." Alaine se ohlédla po svých kamarádkách. Elen pozvedla pěsti s palci uvnitř a Mia se povzbudivě usmála. Charlotte nebyla v dohledu.

Alaine vešla do pracovny za profesorkou McGonagallovou. Tam už čekla Blaedger. Oba si vyměnili úšklebek. Zástupkyně ředitele se posadila na židli. "Pane Blaedgere a slečno Cluthonová, kdo mi vysvětlí, co se stalo?" Oba zarytě mlčeli. Profesorka si položila ruce na stůl a propletla prsty. "Je první školní den", řekla si pro sebe. Povzdechla si. "Pane Blaedgere, celou dobu co sem chodíte jsem s vámi neměla problémy." Ten i přes profesorčin pohled nehnul ani brvou.

"Slečno Cluthonová, vy jste tu první den a připadáte mi jako milá a šikovná dívka. Povězte mi, co se stalo." Alaine letmo pohlédla na spolužáka, ale nepromluvila. Profesorka se napřímila. "Proč mi to odmítáte říci? Unikli byste tím kázeňskému trestu." Alaine se zhluboka nadechla, ale poté vydechla. Profesorka se na ni tázavě podívala.

Nakonec promluvila. "Osobní záležitost, kterou jsme si museli vyřídit, paní profesorko." "Aha. Protože je první školní den, necháme tuto věc být. Upozorňuji, že jestli se tento incident bude opakovat, nevyjdete z mé pracovny pouze s napomenutím." "Ano, paní profesorko", řekli Alaine s Blaedgerem společně. "A prosím," zavolala profesorka za odcházejícími studenty, "své osobní záležitosti si vyřizujte mimo školní pozemky." Kývli. "Ano, paní profesorko."

Alaine vešla na chodbu po Blaedgerově boku. Rozhlédla se a nevěděla, kudy na hodinu s profesorem Darkem. Blaedger se vydal vpravo, tak šla za ním.

"Proč jdeš za mnou?" Alaine pozvedla jedno obočí. "Máme stejnou hodinu." "Chm, je víc cest do učebny." "Možná sis nevšiml, ale jsem tu první den a nevím, kudy jít. Nejsem tu pět roků jako ty." Blaedger se zastavil. "Tři." Alaine do něj málem vrazila. "Cože?" "Jsem tu tři roky, dřív jsem chodil na školu se Sothovou." Charlottino příjmení řekl s takovým odporem, až z něj Alaine zamrazilo. "Nenávidím ji a ona nenávidí mě. Měli bychom jít." Rychlým krokem se vydal ke dveřím na konci chodby. Alaine ho doběhla a po zaklepání otevřeli dveře.

Otočila se k nim celá třída včetně profesora. "Jdete pozdě." "Omlouváme se, pane profesore, byli jsme v pracovně profesorky McGonagallové. Alaine Cluthonová." Profesor ji přelétl očima od hlavy až k patě a poté upřel svůj zrak na chlapce vedle ní. "Rob Blaedger." I jeho si profesor pořádně prohlédl. "Sedněte si." Jelikož zbývala poslední prázdná lavice, nezbylo dvojici, aby si sedla společně úplně dopředu. Naštěstí pro Alaine, seděli před Miou a Marcusem, takže jí to ani nevadilo. Zato Rob z toho nadšený nebyl.

Mia se nadechla, aby se Alaine zeptala, jak to dopadlo, ale zastavil ji profesorův pohled. Sklapla pusu a mile se na profesora usmála. Jakmile se profesor odvrátil a opět se věnoval učivu, se na Miině tváři objevil otrávený výraz. Marcus se neudržel a musel se potichu zasmát.

Profesor Dark měl uši jako netopýr. Okamžitě upřel své pronikavě modré oči na Marcuse. "Pane Snoware, je zde na mém výkladu něco vtipného?" Marcus se zarazil a zavrtěl hlavou. "Ne, pane profesore." Profesor Obrany proti černé magii se opřel o jeho lavici. "Ale, pane Snoware, podělte se s námi o vtipné poznámky, které vás přiměly se zasmát." Marcus ztratil řeč. Profesor se napřímil. "Dobrá. Pokud se s námi nechcete podělit, nevyrušujte." A vrátil se opět ke svému výkladu.

Zatímco se Havraspár a Mrzimor potili při hodině s profesorem Darkem, Zmijozel a Nebelvír čekal ve své učebně profesor Snape. Profesor se ostřížím zrakem rozhlédl po třídě. Jeho pohled se zastavil na Charlottině chladném výrazu. Vypadalo, že ji poznal po své prázdninově návštěvě a křivě se usmál, spokojen, že ji má na své koleji. Také Charlotte poznala toho zvláštního profesora, který ji "mile" překvapil v županu. Ředitel její koleje ji upřeně pozoroval. Charlotte se na tváři usadil podobný úsměšek a jeho pronikavý pohled mu provokativně oplácela. Po jeho odchodu si o něm vyhledala několik informací a s potěšením zjistila, že je to opravdový lektvarový mistr. Doufala, že výuka Lektvarů v Bradavicích bude tak na mnohem vyšší úrovni než na její předešlé škole a třeba i v to, že by ji mohl Snape lecčemu přiučit.

Zato Elen se zatvářila vyděšeně při pohledu na profesora s mastnými a ulízanými vlasy. Sedla si do lavice vedle Jane a ta na tom byla docela v pohodě, protože už nějaký čas ji tento odpudivý profesor vyučuje. Trochu se k ní naklonila. "Dávej si na něj pozor a hlavně nevyrušuj ", sykla. Profesor započal hodinu. "Nalistujte si stranu 12." Ještě mávnul hůlkou a na tabuli se objevil dlouhý postup přípravy mnoholičného lektvaru. Charlotte ho ihned poznala a s trochu znuděným výrazem se dala do práce.

Narozdíl od předchozí hodiny s druhou dvojicí kolejí nemusel profesor Snape nikoho ani jednou napomenout, což ho, jak na konci hodiny vyjádřil rozmrzelým výrazem, moc netěšilo. Se zazvoněním rychlým krokem odešel z místnosti, až za ním jeho plášť zuřivě vlál. Elen vyrazila ze svého místa, popadla Charlotte za předloktí a jala se do hledání Mii a Alaine.

Našla je skoro okamžitě a během hledání nepustila, i přes její odpor, Charlottino předloktí. "Alaine!! Mio!!" Holky se otočily za hlasem a přišly ke svým kamarádkám. Charlotte se konečně vykroutila z Elenina sevření, které bylo překvapivě silné. Elen si toho nevšímala a zuřivě zahlcovala své kamarádky otázkami. "Alaine, jak to dopadlo s profesorkou McGonagallovou? Jaký je profesor Dark? Je milý? Je přísný? Je..." "Elen! Všechno ti řekneme." Alaine se zasmála Eleninu zaraženému výrazu. "S profesorkou v pohodě. S Blaedgerem jsme vyšli pouze s napomenutím." Charlotte se ušklíbla nad jeho jménem. Mia se chopila slova. "Profesor Dark sice vypadá jako milius, ale bude to pořádná semetrika."

Elen se zamračila. "Éé, není označení semetrika pro ženskou?" Mia nad tím mávla rukou. "To je jedno. Prostě je příšernej. Sjel tam chudáka Marcuse." Alaine se zakřenila. "Ale jinak je sexy." Mia zasténala, zatímco Alaine s Elen propukli v záchvat smíchu. Až zazvonění je upozornilo, že jsou stále ve škole. Chvatem se rozloučily a Mia s Alaine spěchaly na hodinu Přeměňování s profesorkou McGonagallovou, Elen s Charlotte se spěšně vydaly do učebny Kouzelných formulí s profesorem Kratiknotem.

Oběd. Slast pro kručící žaludky netrpělivých studentů všech tříd. Elen si v lavici sedla vedle Jane a pustila se do jídla připraveného úplně dokonale. Když se podívala za sebe, viděla Miu společně s Marcusem, jak se smějí a pochutnávají si na zeleninovém salátu. Jedna dívka z Havraspáru se naklonila a Elen viděla na Mrzimor. Jen koutkem oka zahlédla Alaine po boku Amandy a Havraspárka se vrátila do původní pozice a zakryla jí výhled. Elen se otočila opět ke stolu a pohlédla přes rameno jednoho z kluků ze své koleje. Viděla Charlottu, jak se nedůvěřivě dívá na onen zeleninový salát a raději odložila vidličku. Až poté si uvědomila, že Jane na ni po celou dobu mluví. "..., co si o něm myslíš?"

Elen zamrkala a nasadila nevinný úsměv. "O kom?" Jane se zamračila. "Jak, o kom? Poslouchala jsi mě vůbec? Mluvila jsem o profesoru Snapeovi." Elen na okraji svého zorného pole měla postavu profesora Snapea a po vyslovení jeho jména se jí zdálo, jako by s sebou trhnul a nenápadně se rozhlédl po místnosti. Opatrně se naklonila ke své spolubydlící. "Být tebou nemluvím moc nahlas, asi tě slyšel", zašeptala. Jane vykulila oči v nevěřícném a přitom překvapeném výrazu. Také ona přešla k šepotu. "To není možný." Elen se zamračila. "Je to možný. Profesor Lektvarů na Škole Čar a Kouzel v Kanadě si našel recept na lektvar, který mu umožnil slyšet všechno. Až na tohle, byl docela v pohodě. Hodně naučil. Byla jsem druhá nejlepší ze třídy. Ředitel to ale zjistil a dal mu za vinu, že šmíruje studenty, tak ho vyhodil. Nevím, kdo tam je teď, protože jsem odešla sem."

Jane se zasmála. "Hustý." Také Elen vydechla smíchy. "Hustý? Příšerný! Mě málem trefilo, když jsem se to dozvěděla." "To mě by taky trefilo, ale stejně by bylo dobrý slyšet úplně všechno." Elen přikývla. "To zase jo, ale..." Jane pozvedla obočí. "Ale?" Elen pokrčila rameny. "No, já nevím. Prostě by to nebylo správný."

"Nesnáším zeleninový saláty", povídala si Charlotte pro sebe. Vzpomněla si totiž, jak jí jednou bylo po salátu tak špatně, až musela navštívit nemocnici. Nechtěla tam, protože se cítila jako mudla a ne jako začínající kouzelnice. Vzhlédla od stolu a viděla Elen, jak si něco šušká se svojí spolubydlící, jejíž jméno Charlotte neznala.Byla docela ráda, že byla ve Zmijozelu. Nikdy nebyla moc hovorná, ale po oznámení rodičů, že se rozvádějí se uzavřela do sebe úplně. Stala se z ní jiná dívka. Nikdy si to moc neuvědomovala, ale když se nad tím zamyslela, byla to pravda. Pravda, tato proměna se jí docela líbila a nedokázala si představit, že se někdy bude tak smát, jako Mia, Elen a Alaine.

Uvědomila si, že se tváří zdrceně. Rosalie se na ni podívala a Charlotte nasadila opět svůj obvyklý neutrální výraz. V duchu se zamračila, že klesla tak hluboko, aby se litovala. Měla svoji povahu ráda. Už neměla chuť na jídlo, tak raději odložila vidličku stranou. Už se nemohla dočkat, až skončí oběd a ona se bude moci odebrat do svého pokoje. Nebo až se po obědě zbaví svých kamarádek, protože věděla, že kdyby odešla dřív, začaly by ji hledat.

Mia s Marcusem se hodně spřátelili. Povídali si, jako by se znali odjakživa a ne dva dny. Marcus se na ni podíval. "Tebe jsem vždycky hledal." Mia se v duchu vyděsila. "A-ano?" Přikývl. "Vždycky jsem chtěl takhle skvělou kámošku, se kterou bych si mohl takhle v klidu povídat." Mia si v duchu oddychla, protože se bála, co řekne. "Taky jsi osoba, se kterou jsem si nejvíc blízká." Zarazila se. "Tedy, kromě rodiny", dodala. Nebyla zrovna sběhlá ve vyznávání citů, tak raději změnila téma. "Mm, ten salát je skvělej." Marcus se zasmál. "Můj oblíbenej." Mia se k němu natočila. "Teda řeknu ti, myslela jsem, že ten profesor Dark bude víc v pohodě." Marcus se ušklíbl. "To já taky."

Mia se podívala, jen tak ze zvědavosti, k nebelvírskému stolu. Elen se smála společně s Jane, pokud si Mia dobře pamatovala její jméno. Elen se salátu ani nedokla a místo toho okusovala nějaké pečivo. Vypadalo to, že s Jane vedou důvěrný rozhovor podle toho, jak měly hlavy blízko u sebe. Nebo to bylo tím, aby se slyšely přes tu okolní vřavu studentů. Zamrkala a protáhla se.

Alaine si měla s Amandou o čem povídat. Chodily sice většinou na hodiny společně, ale protože spolu moc nemluvily, nechávaly si své dojmy až do oběda. "Dark je divnej. Taky ti tak připadá?" Alaine zvedla jedno obočí. "To je slabý slovo." Usmála se. "A co říkáš na profesora Snapea?" Alaine zakoukela očima. "No, asi to nebude zrovna můj oblíbený učitel a já jeho oblíbená studentka." Amanda se zasmála. "Výstižné po tom tvém výstupu s Robem." Alaine se zamračila. "Toho... kluka mi ani nepřipomínej. Kvůli němu jsem už první den byla na koberečku u zástupkyně. A on si z toho nic nedělal." Amanda se zasmála.

"Cluthonová!" Alaine se otočila za hlasem a okamžitě toho litovala. Mával na ni Rob Blaedger a jeho kámoši. Nasadila úšklebek jen vzdáleně podobný úsměvu a zamávání mu opětovala. To už ovšem nezabránilo Robovi a jeho okolí propuknout v hurónský smích. Alaine se prudce nadechla a odvrátila se. Amanda se mírně usmála. "Nevšímej si ho. Je to pitomec. I když je pravda, že takhle pitomě se začal chovat až po tvém příjezdu. Třeba chce upotat tvou pozornost, třeba to znamená..." "Nic to neznamená!" skočila jí Alaine do řeči. "Je mi jedno, co si myslí, co cítí, co dělá a vůbec je mi jedno, že existuje. Tečka. Konec diskuze." "Tak dobře."

Po ukončení hostiny se holky s Marcusem setkali přede dveřmi do Velké síně. Elen se rozloučila s Jane a vecpala se do skupinky. "Jupí. Máme volno. Tak kam půjdeme?" Charlotte naklonila hlavu. "Nevím jak vy, ale já jdu do knihovny." Mia se zamračila. "Ale no tak, Charlotte, přece se nebudeš učit. Trochu si užívej volna." "Ne, díky. Knihy jsou při volnu báječní společníci." Načež odešla.

Elen zamrkala nad Charlottiným chováním. "No nic. Tak kam půjdeme?" Marcus vykročil. "To vymyslíme venku. Pojďte."

Mia si pro sebe povídala. "Stejně je nějaká divná." "Kdo?" Mia leknutím nadskočila, když se vedle ní objevila Alaine. "Charlotte. Je divná." "Ne, není," odpověděla jí Alaine zostra. "Charlotte není divná. Jen je jiná. Každý není společenský a je raději osamotě. Charlotte k nim patří a mě to nevadí." "Mě taky ne, vždyť já nic neříkám..." Alaine zavrtěla hlavou. "Říkáš, ale to je jedno." Zrychlila a začala si povídat s Elen.

Mia se opět lekla, když jí na rameno dopadla Marcusova ruka. "Je všechno v pořádku?" Mia se usmála. "Jo, všechno je fajn." Marcus nevypadal zrovna spokojeně, ale dál to nerozebíral. Jemně jí stiskl rameno. Zavolal na holky. "Héj! Elen! Alaine! Počkejte na nás!" Elen se ohlédla, kývla a společně s Alaine se zastavily.

"Tak kam půjdeme?" Marcus se zamyslel nad Eleninou otázkou. "Podle toho, kam chcete." Alaine pokrčila rameny. "Mě je to jedno." Jako vždy usměvavá Elen se také ozvala. "Mě taky, hlavně když tam budeme všichni spolu," načež všechny objala. Mia se jemně vymanila z jejího sevření. "Tak kam?" "No, jelikož je vám to jedno, tak se vydáme na okraj lesa, kde je skvělý výhled na krajinu."

Mezitím, co skupinka studentů mířila k lesu se Charlotte rozhodovala, zda si má jít odebrat na pokoj, nebo se opravdu podívat do knihovny. Nakonec se rozhodla vydat na chvíli do knihovny.

Začala se probírat regály a hledala něco zajímavého ke studiu. Už se chtěla vydat na pokoj, ale všimla si učebnice Lektvarů pro šestý ročník. "No, mohla bych se podívat, co se budu učit příští rok." Prolistovala pár stránek a učebnici zaklapla. Vzala si ji do ruky a vydala se ke dveřím.

Na chodbě potkala profesora Snapea. "Dobrý den, pane profesore." "Á, slečna Sothová. Pokud se nemýlím, tak chodíte do pátého ročníku." Ukázal na učebnici. "Ano, pane profesore, chodím, ale chtěla jsem se podívat v pokoji na nějaké učivo, které se budeme učit příští rok." Pozvedl obočí, ale nic neříkal. Charlotte nervózně přešlápla. Připadalo jí divné, aby teď řekla, že se jí nechce mluvit a jít raději na pokoj. Nakonec prolomil trapné ticho profesor. "No, běžte se pilně učit." Na tváři se mu objevil křivý úsměv. Obrátil se a odešel doprovázený svým vlajícím pláštěm. Charlotte se zamračila a vydala se na svoji kolej.

"Tak, jsme tady." Elen se rozhlédla. "Máš pravdu. Je to tady nád..." Zarazila se. "Co to je za... divný dům? Kazí hezký výhled." Marcus se usmál. "To je Chroptící chýše. Být váma tam nechodím, protože tam údajně straší." Mia se zlomyslně zasmála. "Bububu. Už se bojím." Rozesmála se a Alaine s Elen se k ní přidaly. Zato Marcus si zachoval vážnou tvář. "Já ale mluvím pravdu. Nevím, co se tam kdy stalo, ale Brumbál nakázal, že se tam smí chodit pouze v nejnutnějších případech." Alaine se přestala smát. "Je naše zvědavost taky nejnutnější případ?"

Také Elen přestala se smíchem. "Já bych řekla, že jo. Každý člověk si totiž pod pojmem nejnutnější záležitost představí něco jiného. Protože třeba takový bezdomovec si jako nejnutnější případ představí krádež v obchodě." Mia také nasadila vážný výraz. "Elen, to byl špatnej příklad. Všichni lidé si jako krajní případ představují krádež." "Máš pravdu. Špatnej příklad."

Alaine se obrátila tváři k jedinému klukovi ze skupinky. "Marcusi, proč jsi nás sem vedl? Aby jsi nám oznámil, že v okolí Bradavic je údajně strašidelný dům a že v něm údajně straší?" "Ne. Je tady hezký výhled, ne?! No, a ten dům vlastně taky. Nechci abyste tam s vaší vysokou mírou zvědavosti lezly a ještě si ublížily. Hodně lidí se odtamtud nevrátilo."

Elen se zatvářila zmateně. "Vysokou mírou zvědavosti?" Mia se k ní naklonila. "Prostě že jsem moc zvědavé." "Ahá." Mia se usmála. Zato Alaine zvedla jedno obočí. "Tak co budeme dělat? Doufám, že nebudeme jenom tak sedět a koukat se po okolí." Marcus rozpažil. "Ale to je tady to nejlepší. Sednout si..." Elen ho doplňovala. "...kochat se nádherou přírody..." "...přemýšlet..." "...poslouchat zvěř okolo..." "...jen pokud to nejsou obří pavouci..." Elen se zarazila. "Co!?" Také Alaine vypadala vyděšeně. "Pavouci?" Zato Mia se usmála. "Já mám pavoučky ráda." Marcusovi vylétlo obočí vzhůru. "I když jsou obrovský? Asi tři metry na výšku a nějakých pět metrů na šířku? Normálně mi nevadí, ale takhle velcí. Ne díky."

Mia se zarazila. "Tři metry? Pět metrů? To už je slušnej pavouček." Marcus se usmál. "To je slabý slovo. Navíc má hodně svých dětí nebo poskoků, nebo jak to nazvat. A ti nejsou o moc menší. A vyskytují se pouze v Zapovězeném lese. Jsou tam i kentauři, ale bez povolení do toho lesa nesmíte. Taky tu máme vrbu Mlátičku. K ní se za žádných okolností nepřibližujte. Rozmetá vás na kusy." Alaine začala počítat na prstech. "Strašidelný dům, obří pavouci, vrba Mlátička. Máte toho tady dost. Je tu ještě něco, o čem bysme měli vědět?" Marcus se zamyslel. "Asi jenom Uršula. Duch bloudící na holčičích záchodech." Alaine se zatvářila naoko zoufale. "Duch na holčičích záchodech? Ve Španělsku jsme měli nádherné zahrady plné ovocných stromů. Žádní obří pavouci a vůbec nic strašidelného."

Elen vykulila oči. "Myslím, že toho už dneska bylo dost. Pojďme zpátky. Jsem dneska už utahaná a neměli bychom to přehánět." Mia se zatvářila udiveně. "Vždyť je brzo." "Mio, Elen má pravdu. Neměli bychom to přehánět." Marcus nakročil. "Tak dobře. Jde se." Mia na něj vrhla ukřivděný pohled, že se za ni nepostavil, aby tu ještě zůstali, ale nijak to nekomentovala.

Po příchodu do školy se rozdělili. Elen zamířila po schodech nahoru k obrazu Buclaté dámy. Mia s Marcusem šli ještě chvíli s Alaine a poté se také oddělili. Alaine pokračovala sama. Potkala Charlotte. Ta si jí očividně nevšimla. "Charlotte!" Oslovená dívka s sebou trhla. "Alaine. Co tady děláš?" "Vrátily jsme se z procházky a teď jdu na pokoj. A kam jdeš ty?" Charlotte významně poklepala na knihu. Alaine pochopila. "Aha, knihovna." Protáhla se. "No nic. Bylo toho na mě moc, tak už si jdu lehnout, abych byla zítra fit." Charlotte nepatrně naklonila hlavu na stranu. "Dobře. Tak jdi." Bez odpovědi pokračovala v původním směru své cesty.

Alaine vklopýtala do pokoje. Tam už ležely na postelích její spolubydlící. "Ahoj, holky." "Ahoj," odpověděly současně. "Zrovna jsme si s Kimberly povídaly o profesoru Darkovi. Co si něm myslíš ty?" ozvala se blonďatá modrooká dívka a ukázala na hnědookou brunetu. "Podle mě je v pohodě, ale podle Madison je divnej." Alaine zvedla jedno obočí. "Jsem na straně Madison. Sjel tam mýho kámoše." Zívla a protáhla se. "Omlouvám se holky, ale jsem utahaná, tak si půjdu lehnout." "Dobře, nebudeme rušit." Alaine ještě pohladila svoji milovanou kočičku Sendy, která se jí uvelebila na polštáři. Pamatovala si, že se ještě stačila převléknout a poté okamžitě usnula.

Jakmile Elen přišla do pokoje, vrhlo se na ni obrovské černobílé zvíře, až ji málem porazilo. "Diano!" Elen podrbala svoji fenku dalmatina za ušima a zavřela dveře. Už tam seděla Catherina a hladila svého puštíka Mogina. "Kde je Jane?" Catherina ani nezvedla oči. "Myslím, že šla do knihovny." Elen si promnula oči. "Unavená?" "Co?" Elen se podívala na spolubydlící, která na ni také upírala svoje zelené oči zpod hnědých vlasů. "Vypadáš, že jsi unavená." Elen se posadila na postel. "Jsem hodně unavená. Dneska toho na mě bylo příliš." "Chápu. Jdi si lehnout." Elen se převlékla do oblečení na noc a ulehla do postele. Zaslechla, jak se Jane vrátila, ale to už se propadla do říše snů.

Mia se rozloučila s Marcusem a vešla do pokoje. Tam už seděla Chloe a dívala se ven z okna. "Ahoj Chloe," prohodila Mia a víc pozornosti jí nevěnovala. Znenadání Chloe vykřikla a upadla na zem. "Chloe!!" Mia k ní přiskočila. Třásla se a něco mumlala. Najednou otevřela oči, jako by se probudila ze sna. "Nesahej na mě," zavřískla jako smyslů zbavená. Zvedla se ze země a vyběhla z pokoje. Mia vyděšeně seděla na zemi. Roztřesená se zvedla a začala se přehrabovala ve věcech. Našla fotografii svých rodičů. Tehdy byla malá a jejího bratra Lionela držela její matka v náručí. Byla šťastná. Nic jí nechybělo. Postavila ji na stolek vedle postele a přidala k ní i fotografii její babičky. Usmívala se. "Babi, chápeš to? Já tedy ne a Chloe mě začíná docela děsit." Babička neodpověděla a neustále se usmívala. Mia si lehla do peřin a se zmatenou myslí usnula.

Charlotte vrátila učebnici Lektvarů do knihovny a vrátila se na kolej. Na pokoji se mezitím objevila Violleta. Kývla na pozdrav a Violleta jí kývnutí oplatila. "Jaký byl první den v Bradavicích?" Charlotte se posadila na postel. "Byl jako každý první den ve škole. Absolutně nezáživný." Violletě lehce zacukalo obočí. "Aha." A protože konverzace nijak nepokračovala, sebrala si Charlotte své věci a šla se umýt. Dala si teplou sprchu a vyčistila si zuby. Jakmile se vrátila do ložnice, potkala tam Druellu. Ta ani nepozdravila a prošla okolo Charlotte do koupelny. Charlotte si lehla do postele a koukala na strop místnosti. Moc zábavný to nebylo, tak zavřela oči. Když se Druella vrátila z koupely, už tvrdě spala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama