Dopis z Bradavic II. (Alaine)

31. května 2012 v 19:41 | Lenny |  Cizinky

"Lí, sluníčko, pojď sem a zavolej bratry." "Tati, víš, že nesnáším, když mi říkáš sluníčko." Líně jsem se protáhla na posteli. Překvapeně jsem vyjekla, když mi na hrudi přistála kočka. "Sendy, víš že se hrozně leknu, když na mě takhle skočíš." S úsměvem jsem ji podrbala za ušima. Vstala jsem a vyběhla ze svého pokoje. Zaklepala jsem na protější dveře a vešla. Okamžitě jsem si zamávala rukou před obličejem. "Fuj, to je neskutečný zápach." Rozhlédla jsem se po pokoji a našla bratry s hlavami vraženými v časopise a prohlíželi si fotky nějaké modelky v plavkách. Znechuceně jsem si odfrkla. "Fernando, Richarde, táta nás volal." Nepřítomně kývli a dál slintali nad fotkami. Trochu jsem zvýšila hlas."Hoši!" Fernando zvedl hlavu. "Co chceš?" "Táta nás volal." Rázně jsem zabouchla dveře. Protočila jsem panenky nad tupostí svých bratrů a seběhla po schodech do předsíně.


Našla jsem otce, jak stojí u stolu a připravuje oběd. Zaslechla jsem dusot na schodišti a do kuchyně doslova vpadli moji bratři. "Tak jsme tady." Široce se zakřenili a posadili se ke stolu. S povzdechem jsem se posadila na své místo u okna. Chtěla jsem si nabrat polévku, když v tom vletěla do pokoje sova s dopisem v zobáku a spadla přímo do hrnce s polévkou. Společně jsem se svým otcem ubohou sovu vytáhla. Fernando se na ni zkoumavě podíval, protože když nesedí se svým bratrem nad časopisy, zajímá se o biologii. "To je sýc rousný. Je ale otázkou, co tady dělá, protože se obvykle vyskytuje v severnějších oblastech. Sova s sebou přinesla dopis, který zůstal překvapivě suchý. Pomalu jsem ho vzala sově ze zobáku a podívala se na něj. Bylo na něm moje jméno.
Slečna
Alaine Clarissa Fernandéz Cluthonová
Northumberland Avenue 24 Londyn
Nejprve jsem ho spěšně přečetla. Otec se mě zeptal. "Lí, je všechno v pořádku? Přečti nám ho."
Zhluboka jsem se nadechla a ve zkratce ho přečetla.
ŠKOLA ČAR A KOUZEL V BRADAVICÍCH
Ředitel: Albus Brumbál
(nositel Merlinova řádu první třídy, Veliký čar., Nejvyšší divotvorce, Nejhlavnější hlavoun, Mezinárodní sdružení kouzelníků)
Vážená slečno Cluthonová,
s potěšením Vám oznamujeme, že ve Škole čar a kouzel v Bradavicích počítáme se studijním místem pro Vás.
V příloze Vám zasíláme seznam všech potřebných knih a vybavení.
Školní rok začíná 1. září.
Očekáváme Vaši sovu nejpozději 31. srpna.
Se srdečným pozdravem
Minerva McGonagallová,
zástupkyně ředitele
Otevřela jsem přiloženou obálku a vyjel z něj seznam dlouhý až na konec místnosti.
Slečno Cluthonová,
díky vašemu pozdějšímu nástupu do Bradavic, kde budete pokračovat již započaté studium, jsme povinni Vás obeznámit s chodem školy.
Po příchodu je každý žák prvního ročníku zařazen do jedné z kolejí - Mrzimor, Havraspár, Nebelvír a Zmijozel. Totéž platí i pro Vás, při večení hostině budete Moudrým kloboukem vybrána do jedné z nich a také poučena školním řádem.
Školní rok v Bradavicích trvá od 1. září do 30. června. Do školy jsou studenti dopravování Bradavickým expresem z londýnského nádraží King´s Cross z nástupiště 9 a 3/4 přesně v jedenáct hodin. Vlak přijede na nástupiště v Prasinkách a odtamtud jdou studenti dopraveni do školy lodičkami (1. ročník) nebo kočáry (2.-7. ročník).
ŠKOLA ČAR A KOUZEL V BRADAVICÍCH
Stejnokroj
Žáci budou potřebovat:
tři jednobarevné pracovní hábity (černé)
jednu jednobarevnou špičatou čapku (černou na každodenní nošení)
jeden pár ochranných rukavic (z dračí kůže nebo podobné)
jeden zimní plášť (černý, se stříbrnými sponami)
Upozorňujeme, že žáci by měli veškeré oblečení mít opatřeno jmenovkou.
Předepsané knihy
Každý žák bude potřebovat tyto učebnice:
Miranda Jestřábová: Příručka kouzelných slov a zaklínadel (5.stupeň)
Batylda Bagshotová: Dějiny čar a kouzel
Adalbert Waffling: Teorie kouzelnického umění
Emeric Cvak: Přeměňování pro středně pokročilé
Phyllida Výtrusová: Tajemné kouzelné rostliny
Lubacius Brutnák: Přípravy lektvarů pro pokročilé
Arsenius Stopečka: Kouzelné odvary a lektvary
Wilbert Slikhaud: Teorie obranných kouzel
Jupitera Madison: Noční obloha (5. ročník)
nepovinné předměty:
Mlok Scamander: Fantastická zvířata a kde je najít (Péče o kouzelné tvory)
Helliddius Opasek: Obludné Obludárium (Péče o kouzelní tvory)
Kasandra Voblatská: Odhalování věcí budoucích (jasnovidectví)
Inigo Imago: Numeralogie (Věštění z čísel)
Charita Burbageová : Teorie mudlů (Studium mudlů)
Inigo Imago: Runy aneb písmo obestřené tajemstvím (Starodávné runy)
Další vybavení
1 hůlka
1 kotlík (cínový, standardní velikost 2)
1 sada skleněných nebo křišťálových lahviček
1 dalekohled
1 mosazné váhy
1 koště (nepovinné)
Žáci si s sebou mohou rovněž přivézt sovu NEBO kočku NEBO žábu (ostatní zvířata po konfrontaci s ředitelem koleje)

Richard se sehnul a přečetl pár věcí. "Jednu hůlku, kotlík velikosti dvě, pracovní hábity..." Nestačil kulit oči. " Nó, začni se snažit ségra, jestli tam chceš, musíš začít schánět všechny tyhle nesmysly." Smutně jsem se podívala na seznam. "Nechápu, proč nemůžou mít na všech školách stejné školní pomůcky. Zrovna nadšená nejsem, že budu muset kupovat nové." Kysele jsem se ušklíbla. Otec se ke mně naklonil. "Lí, chceš tam chodit? Nebo budeš pokračovat na kouzelnické škole v Madridu? Je to na tobě." Zamračila jsem se a rozhodně vzdychla. "Tati, půjdeš tedy se mnou do Příčné ulice nakoupit věci?" Otec už našel prázdný papír. "Takže tam půjdeš?" "Ano, ale budu muset ještě napsat dopis babičce, aby mě na začátku roku nečekala." Otec už napsal na papír, že souhlasím s tím, že budu chodit do Bradavic. Vzkaz zagumičkoval a strčil sově do zobáku. Zatřepotala křídly a trošku neohrabaně vzlétla.
"Bude ještě někdo jíst?" Podívala jsem se na svého otce a poté na hrnec polévky, ve kterém se před chvílí vykoupala sova a významně zvedla jedno obočí. Richard právě šeptal svému bratrovi. "To bude nářez, až tohle řeknu ve škole..." "Ve škole nic říkat nebudeš!" Otec zaburácel, až jsme všichni nadskočili. "Omlouvám se." Fernando zatahal bratra za rukáv. "Hele čéče, bude lepší, když odsud vodkýblujem." Otec zrudl ještě víc. "Fernando, kolikrát jsem ti říkal, že máš změnit to výrazivo." Bratr se chvatně zvedl a vystřelil do svého pokoje. Richard se s vyplašeným výrazem také rychle vypařil.
Podívala jsem se na svého otce. "Tati, ty nechceš, abych tam šla?" "Jistěže chci, sluníčko." Zamračila jsem se nad tím oslovením, ale raději ho nekomentovala. "Tak co tě trápí? Vždyť je to nejslavnější kouzelnická škola." Smutně se usmál. "O to tu nejde. Jenom si nemůžu zvyknout, že moje malá Lí už dospěla." Podívala jsem se do jeho očí. Zarazila jsem se, protože už dlouho jsem v nich neviděla slzy. "Tati, ty mi neříkáš celou pravdu." Zamračila jsem se ještě víc. Objal mě. "Nechci tě ztratit." Odtáhla jsem se od něj. "Tati, už jsem velká, já to zvládnu." Popotáhl. "Já vím. Ale hrozně mi připomínáš svoji matku před svojí smrtí. Taky říkala "Já to zvládnu" a jak to dopadlo." Úplně se rozklepal. Položila jsem mu ruku na rameno a říkala, že to bude dobrý. Najednou vyletěl ze židle, až jsem se lekla. Otřel si oči a usmál se. "Takže, sklidíme ze stolu a ty se půjdeš obléknout. Máme toho na nákup dost, tak nesmíme zahálet. Usmála jsem se. Tohle je můj táta. Srolovala jsem seznam a běžela do svého pokoje.
Vyběhla jsem po schodech a vpadla do pokoje. Otevřela jsem šatník a vybrala si černé tričko a rozhodovala se mezi černou volnou sukní a černou těsnou sukní. Vybrala jsem si volnější, protože venku bylo teplo. Popadla jsem také svoji černou tašku a běžela dolů. Vzala jsem seznam. "Tati, víš, kde je Příčná ulice?" "Jo, protože tvoje matka tam často nakupovala a párkrát jsem tam s ní byl." Měla jsem chuť zaskákat radostí, protože jsem tam už dlouho nebyla a nepamatovala jsem si přesně cestu, ale ovládla jsem se. Dojeli jsme do Příčné ulice a okamžitě začali nakupovat. Asi za pět hodin jsme měli všechno. Přišli jsme domů pozdě večer a já byla úplně vyčerpaná. Stačila jsem se převléknout a okamžitě jsem usnula.
Poslední dny před školou jsem si pročítala knihy, ale moc jsem toho nepochytila, protože to bylo napsané úplně v jiném stylu než španělské čarodějné knihy. I kočka Sendy byla nabručená, protože jsem knížkám dávala přednost před ní. Alespoň jsem měla klid od bratrů, protože když nemusí, tak se se mnou nestýkají.
Byl začátek školy a já stála na nádraží mezi 9 a 10 nástupištěm. Bratři se se mnou ani nepřišli rozloučit, což mi nevadilo. Objala jsem se s otcem. "Dávej na sebe pozor sluníčko." Tentokrát mi bylo jedno, že mi řekl sluníčko. "Taky na sebe dávej pozor. Mám tě ráda a budu ti často psát." Zhluboka jsem se nadechla a rozeběhla se proti zdi. Ocitla jsem se na nástupišti 9 a 3/4, kde se to hemžilo samými dětmi a rodiči. Rozhodla jsem se nastoupit do posledního vagonu. Strkala jsem svůj kufr uličkou a postupně nakukovala do všech kupé. Ve všech se všichni smáli a bavili se, ale já hledala kupé, ve kterém bude trochu klidnější atmosféra. Ocitla jsem se u posledního kupé a doufala, že tam najdu klid. Opatrně jsem do něj nakoukla a potichu se zaradovala, že má prosba byla vyslyšena.
Seděla tam pouze jedna dívka u okna, která si četla nějakou knížku, jejíž název jsem okamžitě po přečtení zapomněla. Nadechla jsem se abych se zeptala, zda se můžu posadit, ale moje milovaná kočička mi vyskočila z náruče a uvelebila se na protějším sedadle. Němě jsem se usmála a vtlačila sebe a svoje zavazadlo do kupé. Pozorně jsem se podívala na svoji spolusedící a uvědomila si, že mi připomíná moji mamku, když čekala Elisu. Hned mi v mysli vytanula ukolébavka, kterou mi jako malé zpívávala. Nemohla jsem si pomoci a začali si ukolébavku potichu zpívat...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama